Gordon Prescott

8. října 2015 v 18:01 | Aci |  Instruktoři
Věk: 25

FC: Grant Gustin

Hráč: Aki

Godly parent: Hermés

Schopnosti: ELOQUIUM - OBFIRMO - DEXTERITY - MOBILITATE - PROPHERCY - TRANSFIGURATION (other ppl)
Vysoký je na svůj věk docela průměrně, ale se svými skoro 185 centimetry se beztak na některé občas dívá z dálky. Postavu má atleticky stavěnou - přeci nebude tátovi dělat ostudu. Bohužel nemá ve zvyku upozorňovat na svaly obtáhnutými věcmi a tak si ho často spletete s žehlícím prknem. Tak či onak, podaří-li se vám zastihnout ho bez trika, možná zaznamenáte podlouhou jizvu, jež se táhne šikmo přes hruď. Páteř nosí vzpřímeně a elegantní rozvážné pohyby často hraničí s aristokratickými. Vlasy bývají zpravidla alespoň nějak učesané, rozcuchaný je pouze po probuzení. Totéž platí i o vousech - neoholený je jen v případech nouze, takže když ho uvidíte neupraveného, nastal přinejmenším konec světa, protože ve svém nabytém programu nenašel skulinku pro sebe. Vlasy jsou velice jemně hnědé, skoro až myší blond. Krátký střih nepřekáží modrozelenému pohledu pod tenkým upravovaným obočím. Nos má úzký, špičatý. Tenké růžové rty naopak tak nevýrazné nejsou, protože umí předvést doslova miliony různých úsměvů. Většinou právě podle nich poznáte, na co momentálně myslí. V létě, tráví-li na sluníčku hodně času, vylezou mu drobné nevýrazné pihy. V táboře je přes deset let, nicméně dress codu smetánky z Manhattanu se drží i po všech těch letech. Vidět ho v tmavých barvách snad nemůžete, rád nosí kvalitní látky světlých barev, klidně s nějakými drobnými výšivkami. Kravata s humrama či kalhoty s kachničkami nejsou vůbec žádná novinka. Volí především trika s límečkem, námořnické svetry a button down košile. Je-li venku chladno, sáhne i po trenčkotu. Nestydí se kombinovat své oblečení naprosto s čímkoli, takže jestli musí hodit přes límeček brnění, udělá to. Přeci kvůli svému stylu nezdechne… až takový preppík vážně není.

Je jeden z těch lidí, kteří se na každého usmívají za každých okolností. Právě tenhle úsměv mu každý rok zajišťuje dobré jméno u nováčků, jimž pokaždé vždy maximálně pomáhá a stará se o ně tak, jak by to měl dělat správný velký bratr. Tedy… bratranec. Strýc. Těžko říct - incestních spratků jsou v táboře mraky, těžko se vyznat v pravém původu. Inu, na první pohled zkrátka a dobře září dobrou náladou a pozitivním přístupem, třebaže jej rád okoření špetkou ironie či cynismu. Sebevědomý, ale ne namyšlený. Svalnatý, ale s mozkem v hlavě. Vše výše zmíněné je maska, která se mu stala tak všední, že ji zapomíná sundávat. Tenhle veselý, příjemný a ochotný chlápek totiž pod vším tím dermakolem schovává něco, co je schopné pro vlastní úspěch zabít i nejlepšího přítele. Nezajímá ho budoucnost ostatních, takže překračování mrtvol se rozhodně neštítí. Naštěstí ho skvělý herecký talent vždy odstraní z dosahu podezření - vždyť on je ten inteligentní instruktor, který by pro mladé životy polobohů odsekl vlastní hlavu, že ano. Tím se zároveň dostáváme k jeho světlejším stránkám; zas tak bezcitný egoista není. Jestliže se nachází v situaci, kdy si je jistý sám sebou, nemá sebemenší problémy pomoci vám s čímkoli. Ochotným přístupem konec konců vybudoval takovou pověst, jakou mezi svými vrstevníky má, že ano. Můžeme tu rozebírat jeho povahu na několik stránek, ale těm líným (viz. Autor) postačí vědět, že není až tak těžké najít si k němu cestu, jste-li alespoň trochu ze stejného těsta, jako jeho maličkost. A jestli jste jiní… nejspíš budete mít tak jako tak alespoň jedno probádatelné téma. Ohledně vztahů, nijak neskrývá, že o slečny nemá vůbec žádný zájem. Celkově je vůči něžnému pohlaví dost chladný - už jen kvůli výchově. Matka mu vagíny znechutila do míry, kdy nedokáže žádné věřit na sto procent. Ne že by komukoli dokázal věřit stoprocentně, no když se něco pokazí, hledá za tím nejdříve holku. Přejděme ale ke vztahům jako takovým; nedokáže milovat. Vztahy ani sex nevyhledává, ale ani nemá potřebu je odmítat. Fyzický styk pro něj není víc, než zvířecí pud, jež jeho lidská stránka občas potřebuje pro odreagování. Nic extra v tom není, dokáže žít sám. Našel totiž jiný způsob, jak zahnat nudu - trápení ostatních. Ne že by šikanoval… okatě, nicméně moc rád rýpe do heteráků a záměrně jim podstrkuje dvojsmyslné narážky, aby je vyprovokoval k agresi. Ne všichni jsou homofonní, jistě, ale čím víc se dotyčný chlapec štítí, tím větší sranda s ním je. Mezi další záliby můžeme zařadit knihy a sporty - hlavě běh, věčné tréninky nepočítaje. Jelikož má za tátu vynálezce internetu, vyzná se taky v počítačích. Hackne vám cokoli, když mu dáte dostatek času. Nakonec stojí za zmínku ještě kanadské žertíky. Naopak mezi neoblíbené věci můžeme hodit zvířata. Vždy po něm štěkají, koušou, škrábou… nemají ho ráda. On jim pouze oplácí stejnou notou. Má taky alergii na psí srst. Dál můžeme zmínit maso, poněvadž je vegetarián. Maso mu nechutná, třebaže občas rád vymění soju za čerstvou rybu. Co se strachů týče, má panickou hrůzu z nejistoty a ztráty kontroly. Možná klišé, ale představa, že nemá kontrolu nad ostatními je pro něj otřesná. Máme tu ještě i hrůzu ze ztráty moci.

Narodil se na Manhattanské Upper East Side do již poměrně početné rodiny čítající dva další sourozence, dvojčata. Přinejmenším přesně to matka svému manželovi pověděla - Gord je jejich další dítě. Sama tomu věřila, no krátce po narození dítěte za ní opět došel pravý otec jejího dítěte a vysvětlil, že z té prachsprosté rychlovky vznikl syn. Od té doby Hermés ze životů obou na několik let dočista zmizel. Vyrůstal tak, jako hrubá většina New Yorské smetánky - uměle. Spíš než zaměstnaní rodiče se vychovával sám za pomocí služebnictva a za každý drobný prohřešek byl opravdu škaredě trestán. Vzhledem k polobožské hyperaktivitě vám jistě dojde, že facky létali snad na denním pořádku. Thomas a Georgie, starší bratři, ho nikdy neusměrňovali. Těžko říct, zda se navzájem vůbec brali jako rodina, protože s těma dvěma spolupracoval vždy jen z povinnosti. Rodiče je totiž pravidelně brali na spoustu společenských eventů coby dobře vychované hračky a takové akce musí proběhnout bez jediného šrámu, chcete-li mít dobrou budoucnost. Na jednu stranu dyslektik s poruchou pozornosti, no na druhé přeci jen syn Herma; už v útlém věku mu bylo dost jasné, jak manipulovat ostatní tak, aby z nich měl užitek. Tahání za nitky poprvé pořádně využil po nástupu do školy - na střední se dostal bez jediného mínusu, poněvadž uměl lhát tak přesvědčivě, že učitelé neuvěřili žádným obviněním. Přeci jenom někdo tak snaživý, pečlivý a sportovně nadaný nemohl udělat něco tak hrozného, jako rozbít někomu nos, že ano. Ve třinácti na střední pak fungoval podobně jako mafie - za nějaký zisk prodával výsledky k testům, které kradl z kabinetů. Rodičům nebylo vůbec divné, proč jejich syn chodí ze školy těžší o pár dolarů, neměli totiž vůbec čas se tím zabývat. Kéž by měli stejné úmysly závistiví sourozenci, jimž se věčný úspěch nevlastního sourozence nelíbil. Pomocí fotek a videonahrávek ukázali učitelům, proč se jim účty za kopírku tolik prodražují. Stížnosti učitelů nesmazatelné penězi už rodiče donutili konat, poněvadž nebyl v sázce jen vyhazov ze školy, ale především dobrá pověst rodiny. Navenek majitelka nejčtenějších novin na Manhattanu, uvnitř násilnická alkoholička. Pak je tu pak dokonalý, hlava mnoha právnických firem, který své ženě zahýbá každý večer hned s několika štětkama za den. Ano, tací lidé mu dávali kázání. Bohům dík si nic takového nenechal líbit - rodiče poslal do háje, svým milovaným bratříčkům ušpinil kašmírové šály od krve a utekl z domova. Těžko říct co si od útěku tehdy sliboval, nepřemýšlel o cíli, prostě chtěl být co nejdále od porcelánových panenek, kterými byla rodina. Úspěšně našel autobus jedoucí z Manhattanu až na Central Park. Krátce po opuštění autobusu se rozešel dál do parku, aby trochu pročistil mysl, ale než dostal vůbec nějakou šanci, proběhl mu kolem nosu blonďatý chlapec maximálně o dva, možná tři roky starší, než on. Nebylo by na něm nic moc zvláštního nemít za zadkem fúrii. Poprvé viděl příšeru… a nepochybně v tom byl sám, poněvadž ostatní lidé se neměli k sebemenší panice. Nuže, okřídlená bestie chlapce doběhla, chytla ho pod krkem a měla v plánu vynést ho do vzduchu, no trefil ji do oka ostrý kámen hozený Gordem. Proč riskoval vlastní život? Ne tak z ušlechtilosti jako ze zvědavosti, zda mu už dočista nehráblo. Odlákajíc pozornost příšery, dal blonďákovi dostatek prostoru na to, aby mu dal prostor ke konání. Chlapec luskl prsty a fúrii tak spoutal provazy skoro jako upletenými ze zlatého prachu. Společně poté utekli co nejdál od "místa činu".Blonďák se představil jako Peter… a měl spoustu otázek. Není moc smrtelníků, kteří vidí skrz mlhu a tak den na to došel do Tábora polokrevných, kde mu vysvětlili vše, co Peter, syn Hekaté, nestihl. Z domova mu poslali věci hned za několik dnů. Žádný dopis, nic, jenom několik kufrů, ale ne že by ho to trápilo. Byl vůči rodině stejně chladný jako ona k němu. Jedno pozitivum tu však zůstalo - spolu s kufrem mu přišlo ještě něco; nad hlavou se rozzářil znak Herma. Vždy vynikal v tom samém, jako jeho sourozenci, tedy ve všem a zároveň v ničem. Přátel našel taky dostatek, takže následující roky v táboře strávil doslova jako v novém domově. Z toho pravého na Upper East Side mu napsali až v šestnácti, kdy se vrátil ze své první úspěšné výpravy. Vztahy však nebyli nic moc ani poté - homofonní rodiče odmítali příjmout pravdu, když synka přistihli s jedním ze synů důležitého klienta, jehož vyfasoval"tatínek". Inu, tak či onak rodinu poháněl strach, že všechny jednoho krásného dne Gord teleportuje do Tartaru, proto se dodnes může pyšnit kvalitním oblečením a zásobou v táboře nepotřebných dolarů. S Peterem se za léta v táboře spřátelil… opravdu dobře (If you know what I mean) a trávili spolu dost času. Dokonce spolu byli i na dvou výpravách - první se vyvedla skvěle, no totéž nemůžeme říct o druhé, která byla zároveň Peterova poslední. Zrovna skončilo jaro a ta stará poběhlice Persefona nestihla sebrat všechny kufry, než zalezla zpět k Hádovi. Jeden takový mu hodili na hřbet s Peterem jako posilou. Najít podsvětí nebylo nijak těžké - kde jinde to může být, než v Hollywoodu, že ano. Krátce po sestupu do posvětí dvojici ovšem odřízla od cesty banda kostlivců v rudých kabátech. To by prostě nebylo ono, kdyby se něco nepodělalo, že. Jeden z vojáků sekl Petera do nohy a zbytek jej obklíčil, ale Gord měl ve všem okamžitě dost jasno. Proč by zachraňoval někoho víc, než sebe? Když se vrátí jako jediný, kdo úspěšně dokončil výpravu, získá si mnohem větší respekt. Jediné co zachránil bylo Persefonino zavazadlo. Spolu s ním se teleportoval pryč. Neměl v plánu zdržovat se v podzemí déle, než by musel - je tam hic, Persefona musí být jistě prolezlá všemi pohlavními nemocemi a Háda nemá smysl komentovat. Dupl na darovanou perlou, načež se se strastiplným výrazem a historkou, jak nemohl pomoci Peterovi vrátil zpět do tábora. Bylo mu tehdy devatenáct. Od té doby nezažil nic extra zvláštního. Získal místo instruktora, dál sdírá z rodičů každou korunu a chystá se na válku tak, jako každý z tábora. Nemůžeme však říct, že by byl do obrany až tak hrr, jak by měl být. Gaia si z určitého hlediska zaslouží pomstu - vytvořila Zemi a Olympané ji za to zavřou na doživotí? Ne, to asi fakt nebude ono… o sobeckosti bohů nikdy nepochyboval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama