Červenec 2015

Roger Craft

26. července 2015 v 11:26 | Aci |  Profily

Vek: 17

FC: Brant Daughtery

HRÁČ: Nocturnal

Především má zvláštní oči, má je šedo-modro-zelené. Roger měří 178 cm, a oblečení? To je různé, tenisky kalhoty tričko, tílko bunda mikina a podobně. Nejčastěji má na sobě oblečení bílé nebo alespoň světlé barvy, přeci světlé barvy nevstřebává tolik sluníčka tak se aspoň hned neupotí. Na zádech má tetování dvou černých křídel. Nepočítejte však že by se Roger oblékal podle nenovější mody, Roger si na sebe oblíkne to v čem mu je nejlépe. Rogera můžete však poměrně snadno přehlédnout protože Roger není žádný svalovec ale zase není úplné tintítko. A rozhodně Rogera neuvidí s něčím na hlavě..teď maximálně když je to nutné tak s přilbou. A pokud je vedro? Tak Roger má na sobě většinou nějaké tílko a když tak i kratasy.

To co bude asi hlavní Roger je optimista, téměř vždy bere věci s nadhledem. Ale při prvním setkání byl a vždy ze začátku nedůvěřivý, a možná to tak zůstane, pokud Roger nenabude dostatečný dojem že by vám mohl věřit. Pokud ale nabude dostatečný dojem k důvěře ukáže se vám z té lepší stránky. Náhle bude spíše milý a bude stát i na vaší straně, teda pokud už sám neuzná že se nechováte šíleně či nějak jinak. Dále Roger je spíše "chladná hlava", takže ho opravdu jen tak nenaštvete. A Roger je hyperaktivní poměrně dost jelikož celý den furt někde lítá, a prozatím to nemyslím doslova. Pro přátelé by udělal všechno dokonce by za ně strčil i ruku do ohně.

Pro Rogera byl jeho život spíše jako blbý vtip, nezná svého otce ani matku. Roger vyrůstal v sirotčinci. Ani tam neměl skoro žádné přátelé jednoho tam měl, ale to předbíháme. Roger to tam neměl rád, ano sice se o něj staraly ale cítil se jiný. Třeba kdykoliv když mohl něco číst písmena se mu přehazovala. Bylo to divné, ale v tehdy si k němu našel cestu jeden kluk..James se jmenoval. To bylo ještě zvláštní James se od něj nehnul na krok ale jak se říká Roges si s ním "padl do oka". Přátelé byli a všechno bylo svým způsobem normální až do jedné noci. Do sirotčince vtrhala příšera přesněji pekelný pes a ne ledajaký byl nějak velký. Byl to masakr ze sirotčince zbyli pouze trosky, ale pekelný pes nenašel co hledal James a Roger tam tu noc nebyli, byli venku prostě utekli ale když se vrátili a viděli co se stalo, James mu řekl pravdu o všem, Takže se Roger dozvěděl o Táboře polokrevných o příšerách který ho můžu zabít a také o tom že jeho kamarád je satyr a co byla třešnička na dortu? Prý že je Roger polobůh! Neuvěřil by mu to kdyby se za jejich zády neozvalo hlasité vrčení samozřejmě že první Rogerova myšlenka že to je jen pes. No pes to byl ale ne normální byl velký a..divný. Roger si na to moc nepamatuje možná upadl do šoku, ale James toho psa prý zahnal. No zbývalo něco jiného než s Jamesem jít do toho tábora? Ne nezbývalo. Vydali se tedy tam naštěstí tam došli bez problému.



Gabrielle Zoey Hart

26. července 2015 v 11:25 | Aci |  Profily
Vek: 18

FC: Taissa Farmiga

HRÁČ: Aci

Schopnosti: Cryokinesis - Imunitatem

Gabrielle je dívkou s drobnou, hubenou postavou. I přestože celkem sportuje, na její postavě byste svaly hledali marně. Se svými 168 centimetry nijak nevyčnívá z davu, spíš naopak. Dokonce je většinou považována za mladší, což jí celkem vadí. A ještě víc jí vadí, když u ní někdo použije "Co je malé, to je roztomilé," protože nemá zájem být roztomilá a působit tak křehce. Kulatý obličejík, který je světlejší, než bývá zvykem (stejně jako veškerá její pokožka), lemují pod lopatky dlouhé, světle hnědé vlasy, které mohou svou barvou připomínat karamel. Netvoří s nimi žádné zázraky, nejraději je nechává volně rozpuštěné a sepne pouze pár pramenů stranou, aby jí nepřekážely v očích. Dále je spojuje do jednoduchých culíků a copů, s ničím víc se nepiplá. Někdy ještě na hlavu narazí klobouk nebo nějakou čapku, podle roční doby. Určitě vás upoutají její očka s barvou tmavé čokolády, ve kterých je lehké se ztratit. Mezi nimi se nachází drobný, ale trochu baculatější nosík. Pod ním vystupují plnější rty světlé barvy, které Gab téměř vždy přetírá nějakým leskem na rty či rtěnkou, aby jim dodala nějakou barvu. Když rty roztáhne do úsměvu, ve tvářích se jí objeví drobné ďolíčky. No, ona se tak často neusmívá, spíše si udržuje neutrální výraz a nebo se usmívá pouze drobně, což ďolíčky moc nevyvolává. Zbývá už jen zmínit její oblečení. Základem jejího oblékání je fakt, že oblečení má v převážně tmavých barvách. Nosí různá tílka, trička, svetříky, košile, prostě snad vše, co by vás napadlo. K tomu obléká džíny, legíny a nepohrdne ani nějakou sukní nebo šaty. Zkrátka na ní uvidíte to, co si zrovna bude chtít obléct. U bot je to podobné, tedy, až na podpatky. Ty u ní nenajdete žádné, protože si je nikdy neoblíbila.

Gabrielle je ze všeho nejvíc nedůvěřivá vůči cizím lidem. Ani ona sama neví, kde se v ní ta nedůvěřivost bere, no prostě taková je. S rozdáváním důvěry je opravdu opatrná, nikdy nezačne někomu důvěřovat jen tak. Ona je vlastně opatrná tak nějak obecně, ať už se jedná o nějaká rozhodnutí, která si musí vždy několikrát rozmyslet a ostatním se může zdát, že je nerozhodná, nebo se jedná o peníze a nebo cokoliv jiného, prostě opatrnost především. K té opatrnosti se váže i rozvážnost a zodpovědnost. Asi byste nenašli zodpovědnějšího člověka, v tomto věku. Jeden z momentů, kdy se neprojevuje její opatrnost, je, jakmile se Gabi nachází pod tlakem. Pod tlakem ona prostě neumí jednat a často udělá blbost, které později lituje. Ve věcech, co dělá, bývá velmi pečlivá, téměř až puntíčkářská, a když se to nevydaří, mívá výčitky a často se obviňuje z chyb, co se staly. Co se týče společnosti, většinou stojí někde stranou, zatímco se ostatní baví, a v tichosti je pozoruje. Nemá ráda velkou společnost, bohatě jí stačí jeden či dva lidé. Ale i před nimi si udržuje jakýsi odstup, protože si nerada cizí lidi pouští blízko k tělu. Přesně z toho důvodu je těžké se s ní poznat. Před cizími udržuje masku, no i ta se dá rozbořit, ale chvilku to zabere. Jedna z vlastností, kteoru můžete poznat i bez toho, abyste nějak hlouběji poznávali Gab, bude asi její stydlivost. Rudé tváře se na její světlé pokožce vyjímají ještě více, než u jiných lidí, kousání rtu z nejistoty, mnutí látky mezi prsty.. Jakmile tohle uvidíte, narazili jste na její stydlivost. Pokud se vám podaří získat si její důvěru a ona se vám otevře, zjistíte, že i tahle tichá bytůstka umí být vtipná a upovídaná. Nejcennější vlastností, kterou svým přátelům poskytuje, je její loajálnost. Z své přátele by doopravdy skočila do Tartaru, pokud by je to udrželo v bezpečí. Pokud ovšem její důvěru ztratíte, znovu vám jí nedá. Nechce, aby se to opakovalo. A pokud vaše zrada bude příliš velká, dokáže být i celkem ostrá. Možná by se nebála vám dát třeba facku.. Prostě zrady nese těžko a nevěří na druhé šance.

Vše začalo před sedmnácti lety, když se mladému Georgovi do života připletla Chioné. George byl právníkem v New Yorku a čistou náhodou narazil na chladnou princeznu Chioné. A ještě větší náhodou jí okouzlil. Je tedy pravděpodobnější, že ho Chioné už nějakou dobu pozorovala a poté se prostě rozhodla, že se potkají, ale..to on už neví. Pár dní se spolu chodili na večeře a do barů, až se ten jeden večer přesunul k Georgovi domů a všichni víme, co tam tak mohli dělat. No a po té noci se George s Chioné neviděl, myslel si, že to tak už zůstane, ale o devět měsíců později se u něj Chioné objevila s dítětem, které mu dala se slovy, že ona se o jejich holčičku starat nemůže. A Georgovi nezbývalo nic jiného, než se o malou holčičku postarat.. I když netušil, jak na to. A přesně proto si k sobě domů pozval svou mámu, babičku malé Gabi. Ona se starala o Gabi, zatímco George chodil do práce. Fungovalo to perfektně, první měsíc. Poté už se chtěla babička vrátit domů, protože nechtěla nechávat svého muže tak dlouho o samotě. A George, ačkoliv nerad, poslal Gabi s ní. Takže Gabi vyrůstala na venkově, daleko od rušného života v New Yorku. George za ní občas jezdil, posílal na ní peníze a posílal i dárky. Na všechny důležité oslavy vždy přijel, v práci si ten čas na dcerku udělal. Takhle to šlo až do doby, než měla jít Gabi do školy. George chtěl, aby se už přestěhovala do New Yorku, s čímž nesouhlasila její babička. Dlouho se dohadovali, až došli ke kompromisu. Základní školu odchodí na venkově a na střední se už přestěhuje do New Yorku. A tak Gabi nastoupila na základní školu v domovině její babičky. Měla tam spoustu přátel, ale to bylo způsobeno tím, že v tom městečku vyrůstala. Ale čím starší byla, tím způsobovala víc problémů ve škole. Několikrát jí málem vyhodili, no její babička to vždy usmlouvala, výhoda malého městečka. A pak přišel přechod na střední školu, takže Gab se musela přestěhovat do New Yorku. Samozřejmě, která dívka by nechtěla do New Yorku? I Gab by se tam těšila, kdyby to byl pouze výlet, který by neznamenal zrátu přátel a přítele.. Ale dohoda byla dohoda, takže musela jet. Na letišti na ni čekal její otec, samozřejmě s dárkem, a poté ji odvezl do jeho moderně zařízeného bytu. Líbilo se jí tam, to musela uznat. Prázdniny v New Yorku si užila, dokonce za ní pár přátel přijelo, ale jakmile začala škola, všechno se změnilo. Gab ve škole nezapadala, neměla přátele, ostatní ji odstrkovali a ještě k tomu měla problém s učivem. A to se opakovalo na několika školách, na které ji George dostal. Uběhlo pár let a George byl čím dál tím zoufalejší, ale své matce volat nechtěl, protože tím by ukázal, jak se o Gab nedokáže postarat. Místo toho si vzpomněl, co kdysi říkala Chioné. "Až půjde do tuhého, odvez jí do jejího domova, pravého domova. Do Tábora polokrevných." Samozřejmě mu dala i adresu, takže si našel lísteček s tou adresou, Gab si zabalila všechny věci a společně se vydali k Táboru. George nerad nechával svou jedinou dceru odejít, ale udělal to pro její dobro a on to moc dobře věděl. A Gab jenom doufá, že v Táboře najde lidi, se kterými si bude rozumět.


Raphael Phillip Montrell

20. července 2015 v 16:56 | Aci |  Instruktoři

Vek: 22

FC: Julian Morris

HRÁČ: Aci

Zamestnanie: Inštruktor

Schopnosti: Stamina - Alkokinesis - Chlorokinesis

Raph je docela čahoun, rozhodně převyšuje lidi z jeho srubu, no tomu se není co divit, Raph je přeci jenom starší než ostatní táborníci, když už je tím instruktorem. Postavu má atletickou, široká ramena, nějaké ty svaly na rukou, rýsující se svaly na břiše.. Kdyby opravdu zabral ve cvičení, během chvilky by se mohl řadit k Áreovcům. On je ovšem spokojený s tím svalstvem, které si zatím v Táboře vybudoval a nijak netíhne ke zlepšování, prozatím. On si mnohem raději dá lahvinku alkoholu, i přestože to na něj nemá žádné účinky. Určitě si na první pohled všimnete, že Raph vypadá jako sympatický mladík. Symetrický, zakulacený obličej, na kterém nevystupují žádné ostré lícní kosti. Hnědé vlasy si vždy poctivě češe, i když někdy funkci hřebenu musí zastat ruka, protože hřeben se v tom jeho bordelu prostě někam zatoulal. Stejné barvy má i silnější obočí, které se klene nad hnědými očky, které se mohou chvíli zdát oříškově hnědé a jindy téměř černé. Záleží na úhlu světla a situaci. V očích se mu často odráží jakési jiskřičky veselí, aby taky ne, když má téměř vždy trošku upito.. A ještě víc se mu oči rozzáří, když vidí osobu jemu blízkou. I přestože se o sebe pečlivě stará, nastanou dny, kdy nemá chuť se holit, takže ho můžete zastihnout s mírným strništěm na tváři. No, to se ale nestává moc často. A v takové dny je většinou zalezlý ve srubu, takže pravděpodobnost potkání je ještě nižší. Rty má často roztažené do úsměvu, či spíše takového úšklebku, podle kterého by ho každý poznal. Další typickou věcí pro jeho tvář jsou ďolíčky, které se mu vytvoří pokaždé, co se usměje. Nejednu dívku to dostalo do kolen, no a on toho umí využívat, přeci jenom není žádný svatoušek. Jediný nedostatek, který on sám na své tváři nachází, bude asi jeho nos, trošičku větší, než by se mu líbilo. Co se ale dalo dělat, naučil se s tím žít, ale je to pro něj citlivé téma. Co se týká oblečení, velkou oblibu našel v jednoduchých, jednobarevných košilích a stejných tričkách s krátkým rukávem. K tomu obléká džíny, kraťasy, záleží na počasí, a obouvá nejčastěji tenisky. Prostě jednoduchost na prvním místě. Hned na druhém je pohodlnost. Na závěr je nutno podotknout, že by málokdo na první pohled odhadl, od jakého boha je. A to mu často hraje do karet.

Raphael bývá..velmi proměnlivý, což je dobré takhle na začátek podotknout. Nejvýraznějším rysem jeho povahy bude pravděpodobně jeho tvrdohlavost, vždy si musí stát za svým a téměř vždy si to i prosadí. I když často si k tomu vezme na pomoc nějaké dobré vínečko, většině polobohů to dostatečně zatemní mozek a on..si prosadí to své. Horkokrevnost patří k dalším velmi typickým vlastnostem. Velmi lehko ho vyprovokujete (hlavně když si budete dělat legraci z jeho nosu), lehko se naštve a začne čertit. Avšak stejně rychle jako se naštve, tak se i uklidní. A to se pak tváří, jako že se nic nestalo, většinou. Řídí se slovy, co na srdci, to na jazyku, což ho dost často dostává do problémů, jelikož někdy řekne něco, co ostatní neradi slyší. No co, pravda občas bolí, ale je lepší říct rovnou pravdu než někoho krmit lží. A když se dozvíte tu pravdu, bývá dobré zapít ji dobrým vínkem, které vám Raph s radostí poskytne. Rád se baví, ať už se má jednat o komunikaci s lidmi, či nějakou zábavu, jako párty. Má rád oboje. Obvykle srší humorem, vtípek sem, ironická poznámka tam, nabídka vína támhle, to je prostě celý on. Pokud chce, umí být velmi charismatický a dostat se vám pod kůži, a když zmizí, jen tak na něj nezapomenete. O to se vždy postará, aby se na něj nezapomenulo. Myšlenka, že by byl zapomenut, ho upřímně lehce děsí. Nejspíše by u sebe měl mít nějaké varování o tom, že s ním máte problémy zaručeny. Ono, už jenom fakt, že holduje alkoholu, je jeden velký problém. Také velmi rád, za pomocí alkoholu, samozřejmě, ostatní navádí ke špatnostem. A rád svádí dívky. Tedy, narozdíl od děcek Área, on na to jde pouze přes slovíčka, případné lehké doteky, ale nikdy dívku nechce dostat do postele. Jenom chce, aby po něm ona dívka toužila, zatímco jemu ta dívka bývá úplně volná, prostě rád dává planou naději a hraje si s city dívek. Avšak když už se najde nějaká dívka, která ho doopravdy zaujme, a nastává situace, kdy by ji chtěl, všechny ostatní pro něj přestávají existovat. Je schopen dívku uhánět dlouhou dobu, nerad se vzdává. Ve vztazích je naprosto věrný a milující přítel, což by málokdo řekl, ale jeho bývalé přítelkyně to mohou potvrdit. Pro svou drahou polovičku by udělal cokoliv, možná právě proto je ohledně dívek tak vybíravý. Stejně tak věrným je i kamarádem. Své přátele by nenechal v problému samotné, nenechal by je dělat problémy samotné a vždy jim je ochoten poradit. A nalít dobrý alkohol, o který se opravdu rád dělí, což je jedna z mála věcí, o které je ochotný se dělit. Jinak se nerad dělí o přítelkyně, přátele, jídlo.. No, mohli bychom dlouho pokračovat. I přestože je polobohem jak má být, tudíž hyperaktivní a s dyslexií, existují momenty, kdy se jeho lenost vyrovnává ospalosti děckům od Hypna, a z postele ho musíte tahat příslibem sklenky alkoholu. Jo, to je nejúčinnější budíček ze všech. Nikdy neměl cit pro pořádek, proto není dobrý nápad chodit k němu do pokoje na návštěvu. Všude se válí oblečení, prázdné lahve, boty.. No prostě všechno, co odhodil a poté nesebral. Ve zkratce můžu říct, že je to takový sangivik s lehkou kapkou flegmatičnosti a lenosti, prostě Raph.

Raphael se narodil před dva a dvaceti lety, krásné, mladé slečně, která měla oblibu v alkoholu. Ona slečna, Tristiana, byla dcerou úspěšného vinaře. Ostatně, její otec se nevěnoval pouze vínu, ale i ostatnímu alkoholu, no víno mu udělalo nejlepší jméno. Tristiana vlastnila bar, samozřejmě dar od otce, aby se postavila na vlastní nohy. Žila si velmi dobře, o peníze neměla nouzi, lidi k ní chodili ve velkém (kvůli tomu, že otec jí dodával opravdu kvalitní alkohol) a ona si připadala na pomyslném vrcholu úspěchu. Něco tomu ale chybělo, nebo spíš někdo. A tak se objevil Dionýsus. Pro Tristianu vzal podobu pěkného mládence, který navštěvoval její bar. A Tristianu samozřejmě okouzil, vždyť to je bůh. Seznámila se s ním, postupně se do něj zamilovávala.. Tak to šlo nějakou dobu, než se jejich známost změnila v něco víc. Tristiana byla těhotná. A jakmile se to Dionýsus dozvěděl, zbalil si svých pět štvestek a zmizel pryč, ale ne bez rozloučení. Nechal Tristianě dopis, ve kterým ji vysvětlil, kým je a kým bude jejich dítě. A také proč musel zmizet. A i přestože ho Tristiana chápala, nikdy mu nebyla schopna úplně odpustit. Devět měsíců uběhlo jako voda a malý Raphael přišel na svět, bez otce. Měl jenom matku. V den, kdy se narodil, poznala Tristiana něco lepšího, než lásku. Poznala mateřskou lásku, která nikdy nezmizí. A mimo to se Raph neuvěřitelně podobal Dionýsovi. Raph vyrůstal v alkoholové branži, často byl u dědečka na vinici. A to se na něm také později podepsalo, no o tom až jindy. Nikdo, krom Tristiany netušil, kým vlastně Raph je. Ani on sám to nevěděl. Nikomu to neřekla, protože se bála, že by jí přiměli poslat ho do Tábora, který Dionýsus doporučil. A ona se Rapha nechtěla vzdát. Naštěstí nebyly žádné problémy, žádné útoky nestvůr. Raph sice prostřídal několik škol, ale to nebylo nic, co by Tristiana nedokázala zamluvit. Když bylo Raphovi patnáct, poprvé začal jevit zájem o alkohol. Nebyl problém ho získat, prostě vzít z baru a nikdo si toho nevšimne. A později začal brát alkohol i pro ostatní. Tak to šlo celý rok, než na to Tristiana přišla. Neuvěřitelně se na něj naštvala, nikdy na něj nekřičela, až v den, co na to přišla. Zavřela ho do pokoje, sebrala mu mobil a všechny vymoženosti a šla si pro radu k tátovi. Mezitím se Raph sebral a utekl ze svého vězení oknem. Jakmile to Tristiana zjistila, veškerý vztek opadl a vystřídal ho strach. To popadne každou matku, ale ona k tomu měla řádný důvod. Raph mohl potkat příšery a mohl skončit špatně. No a ona si toho byla vědoma. Zatímco Tristiana umírala strachem, Raph byl se svým kamarádem v parku. Jediným štěstím bylo, že jeho kamarád byl satyr a poznal, že se k nim blíží příšera. A tak se s Raphem sebrali dřív, než na ně stihla zaútočit. Ačkoliv Raph nechtěl, ten kamarád ho donutil vrátit se domů. Tam mu Tristiana konečně přiznala kým ve skutečnosti je. Raph tomu nechtěl věřit, ale když se z jeho kamaráda doopravdy vyklubal satyr, přeci jenom trochu uvěřil. Souhlasil s tím, že pojede do Tábora. A Drew, ten kamarád, mu bude dělat společnost. Tristiana koupila letenky, dala klukům dostatek peněz a celkově zajistila pohodlnou cestu, a kluci mohli vyrazit. I přestože to byla cesta plná opatrnosti, i tak si to Raph neskutečně užil. A tak se dostal do Tábora, kde ho čekal nový život.
Raph si svá léta v Táboře doopravdy užil, pořádal spoustu párty, které byly po celém Táboře vyhlášené. Nejednou na to vedení přišlo, ale i tak ho tam tolerovali. Nemohli ho přeci jenom vyhodit a riskovat tak jeho život, i když Hébé i Cheirón měli určitě chuť to udělat (a ne jenom jednou). V Táboře poznal spoustu super lidí, i jednu skvělou holku. Jmenovala se Em, byl s ní od svých sedmnácti let. Málokdo by tomu věřil, ale vydrželo jim to dva roky. Pro Rapha to byly dva skvělé roky, a kdyby to bylo na něm, určitě by spolu byli déle. Jenže oba dospěli do věku devatenácti let, což znamenalo, že mohli opustit Tábor. A Em to udělala, i přestože slíbila, že zůstane s Raphem v Táboře. A Raph se také sebral a odešel, protože Tábor byl plná vzpomínek na Em. Jel na návštěvu za mámou a za dědou, no brzy pochopil, že pro něj bude lepší se vrátit. Tristiana měla další dítě, manžela, prostě nový a krásný život. Raph u ní vydržel rok, i přestože si tam připadal nepatřičně. Během toho roku potkal dívku, se kterou měl krátký vztah a která mu pomohla zapomenout na Em. Právě ona ho zdržela ve světě lidí déle, než chtěl, ale nakonec se od ní přeci jenom odpoutal a vrátil se do Tábora. Cheión ani Hébé nebyli dvakrát nadšení, když ho přijímali jako instruktora, ale někdo musí mladým děckám od Dionýsa pomáhat s jejich schopnostmi, ne? A tak je Raph zase v Táboře. A i v Táboře si našel dívku, která byla něčím výjimečná. Se Sophií mu to ale moc dlouho nevydrželo, ale byla to asi první dívka, se kterou se rozešel v míru. A tak se radši věnuje trénování mladých táborníků, popíjení alkoholu a nevinnému laškování.

Grace Collin

16. července 2015 v 11:28 | Aci |  Profily
Vek: 17

FC: Behati Prinsloo

Hráč: Alký

Godly parent : Aphrodite
Grace už je na první pohled výjimečně krásná a má v sobě takovou skrytou jiskru, kterou ani ona sama nedokáže dobře popsat. Se svou záplavou blond vlasů by v klídku mohla dělat předlohu pro panenky Barbie, ale naštěstí tomu tak není. Její výška se pohybuje okolo 157 centimetrů a kdyby na sebe neupozorňovala jinak, určitě by jí bylo lehké přehlédnout a dokonce ztratit v nějakém chumlu lidí, někdy se to hodí. Má štíhlou pevnou postavu, kterou si udržuje už pár let každodenním během. I když je štíhlá zase není úplné prkno, takže ženské tvary na ní naštěstí vyhledáte a jako u dcery bohyně lásky je to snad pochopitelné. Její pleť je poměrně světlá a na dotyk jemná, za slunečních dnů dostává jakousi jemně zlatavou barvu. Zde jsou v kontrastu růžovoučké plné rtíky stažené většinou do nádherného a občas i odzbrojujícího úsměvu, kdy vycení bílé zoubky. Pak je tu nosík se kterým je překvapivě spokojená. Naučila se s ním žít a i přesto, že má čas od času někdy depku, že je malý tak všem ostatním se může zdát naprosto normální. A taky, že je.
Grace nikdy nebyla povahově nejsložitější dívčina, už od mala byla velmi přátelská a s každým chtěla vycházet po dobrém a i přes časté bolení hlavy, když četla nebo přes přílišnou hyperaktivitu nebyla protivná. Což je malé plus v jejím životě. Rozhodně se, ale nedá vycházet po dobrém s každým, protože ve světě existují jistý tupci se kterými to prostě vzdala. Jednou z jejích velkých předností je vytrvalost ať už fyzická či psychická, která hraničí až s tvrdohlavostí. Když si něco vezme do hlavy a rozhodne se, že to udělá, tak jde klidně přes mrtvoly. Čistě metaforicky. Týká se to hlavně osob, na kterých jí záleží a které jsou jí srdci nejbližší (a těch poslední dobou není tolik). Napříč tomu má pocit, že své přátelé musí chránit a má vůči nim občas až přehnanou starostlivost, naštěstí je to krátkodobé a jen při delším kontaktu. Jinak se k vám chová normálně, aby vás nevyděsila. Grace je živým důkazem, který boří mýty o tom, že blondýny jsou totálně tupé. Ona je bloncka a při tom je velmi šikovná (ale nijak se tím nechvástá, přece jen může být to, že jí podceňují její velkou zbraní). Není paranoidní, ale vždy si své soukromí věci ponechává spíše pro sebe a nijak se jimi nevytahuje už jen z důvodu soukromí. Kvůli její velmi akční povaze občas řekne něco, co se v danou chvíli nehodí a nejhorší na tom je, že to někdy vyzní jako dokonalý dvojsmysl a Grace si to uvědomí až po pár dlouhých sekundách a vždy se to snaží ukecat, ale neúspěšně a většinou to ještě víc zhorší. Proto raději zmlkne než poví cokoliv dalšího. Tyhle stavy jsou jenom když je nervózní, utahaná a nebo hladová při čemž nedokáže racionálně přemýšlet, protože se zkrátka soustřeďuje na tenhle daný pocit. Tím tedy často nastává trapná chvíle kdy se protějšek může bavit a ona by se nejraději propadla do země. Je prostě taková splašená, bláznivá a trochu zbrklá ale když přijde čas na to, udělat něco důležitého tak je to ona, kdo se snaží pomáhat a udělat to velmi precizně, takže ano perfekcionistka je rozhodně. I kdyby jí to mělo stát poslední nerv do vytočení tak to prostě udělá! Je důvěryhodná a velmi oddaná. Člověk by jí stejně nechtěl potkat, když bude sama, protože tehdy si velmi často začne povídat sama se sebou a vede se sebou monology... prostě úžasné. Mimo to má ráda pohled na noční oblohu, hlavně při úplňku a krásné dlouhé a teplé noční večery, kdy může strávit venku a prostě se kochat přírodou. Dá se říct, že Grace je spíše po svém tátovy než po matce po které zdědila hlavně tu krásu a jiskru.
Narodila se ve Velké Británii, v Londýně. Konkrétně v Brixtonu kousek od London City. Ale protože v Brixtonu byla spíše negerská národnost, tak když byl Grace 1 rok, přestěhovala se s otcem do centra Londýna, kde si našel i novou, skvělou práci. Pracoval ve firmě, která z Velké Británie vyvážela stroje do zahraničí. Ať už to byla Evropa, Asie, či spojené Státy Americké. Prvních šest let pracoval jako pouhý zaměstnanec, ale následujícího půl roku ho povýšili a ten samý rok ho ještě povýšili na vedoucího firmy, jelikož jeho předchůdce zemřel na nádor na mozku. Grace nikdy svou matku neviděla, nebo si jí aspoň nepamatovala, jediné, koho měla, byl její otec, který se jí teď vzdaloval čím dál víc a víc. Ve školce někdy i přespávala, jelikož nebyl nikdo kdo by jí mohl vyzvednout. A když byl, tak maximálně nějaký kolega s práce, kterého Grace vůbec neznala a měla z něj strach. Ale přesto si všechny dokázala získat svým sladkým úsměvem malé holčičky, který všechny odzbrojil. Otec často jezdil do zahraničí a doma s ní zůstávala pouze jeho nová přítelkyně Tamara, jenž měla proti Grace menší averzi. Před jejím otcem to samozřejmě tak nehrála, před Graciným otcem se chovala, jako by byla Grace její vlastní dcera, ale jakmile odešel, chovala se k ní velice ošklivě. Skoro to z ní jako příběh o Popelce...jen zatím chybí princ. Když bylo Grace 16 letech se seznámila se skvělým klukem, který věřte tomu nebo ne, se do ní zamiloval hned jak jí spatřil. No, její matka si hold dala záležet. Sice vůbec neměla ponětí jak vypadá, ale nikdy si o ní nemyslela nic špatného. Nemyslela si o ní že je dě*ka, myslela si jen, že je hodně společenská a že se bojí spát sama, nic víc, nic míň. Ale zpět tedy k ní a k tomu klukovi. Ten kluk se jmenoval Thomas a milovala ho jako nikdy nikoho (Samozřejmě otec se u tohohle nepočítá). Strávili spolu tolik krásných chvil, ale jednoho dne byl pryč. Gracin otec, Grace a Thomas byli na společné dovolené na Krétě. Grace s Thomase šli k večeru po pláži, pak přešli směrem k městu, ale nevědomky a naprosto neúmyslně samozřejmě, se připletly do místní přestřelky. Thomase zastřelili. Umíral jí v náruči, ticho které následovalo po střelbě probil její křik, který snad probral i její matku a z nebe se snesl déšť. Podívala se na nebe, kapky deště jí padali do obličeje a ona v náručí stále svírala už nehybné tělo Thomase. Zavřela oči a poté znovu spustila svůj křik. Od Thomasovi smrti uběhlo sedm měsíců. Grace své narozeniny vůbec neslavila. I když jí otec přinesl překrásný dort se sedmnácti svíčkami, pouze se odvrátila a nehodlala se na ten dort dále dívat. Během těch sedmi měsíců se uzavřela do sebe a s nikým moc nemluvila. Ta láska ke svému životu, který tolik milovala v době, kdy byl Thomas naživu, se vytrácela. Už nebyla tak silná a Grace měla pocit, jako by se sama v sobě ztrácela. Její otec neměl na vybranou a musel jí říci pravdu, než bude příliš pozdě. Jednoho večera jí oznámil, že je polobůh. Že její matka je bohyní lásky a krásy. Afrodita. Grace si myslela že je to vtip, že jí říká jen proto, aby jí rozveselil, ale sama tomu začala věřit, jelikož moc dobře věděla, že se některá písmena ve větách přehazují před jejíma očima do řečtiny. Trvalo to dlouho, dokonce se se svým otcem i pohádala, ale stejně si k němu opět našla cestu a uvěřila... Otec jí zavezl sem, do tábora polokrevných, kam podle něj patří. Ale myslí si to i ona?


Felicia LaTeint

4. července 2015 v 15:27 | Arte |  Profily

Vek: 16

FC: Maisie Williams

HRÁČ: Oswin

Vzhľad? Úplne obyčajný. Až na šibalské iskričky v očiach a taký istý úsmev vyzerá Felicia pomaly ako každé druhé dievča. Hnedé oči, hnedé vlasy. Tak jednoduché. Čo ju však robí neobyčajnou je jej výnimočný štýl. Trendom nepodlieha nikdy, to povedať nemôžem, má svoj osobitý spôsob obliekania aj vizáže. Najrôznejšie farby skombinuje do niečoho svojského, čo napriek tomu vyzerá dobre. Aj keď nepatrí k tým najštíhlejším, o svoju líniu sa vôbec nestará. Pokiaľ nie je naozaj obézna, je jej to jedno. Čo ju však trápi, je gigantická jazva ktorá sa jej ťahá od pleca ľavej ruky po chrbát dlane, kde vyzerá najhoršie. Ako sa k nej dostala, o tom viac až v histórií. Toto poranenie jej poškodilo niekoľko nervov v ľavej ruke, čo spôsobilo, že sa jej neustále trasie. Keďže je ľaváčka, má tým pádom problémy s písaním. Najškaredšiu časť jazvy na chrbte ľavej ruky sa často snaží zakryť rukavicou bez prstov, no nemôže ju nosiť stále, bez toho, aby sa ľudia vypytovali. Tiež sa jej v tejto rukavici potí ruka, no ona sa to rozhodla ignorovať. Rukavicu nenosí napríklad v lete, keď ide k vode. Tak či tak by to bolo zbytočné, keď je tú jazvu v plavkách vidieť úplne celú a plavky s dlhým rukávom neexistujú. Inak väčšinou nosí dlhý rukáv a už spomínanú rukavicu bez prstov.

Felicia miluje hádanky. Dalo by sa povedať, že je sama hádankou, no o tom viac až v histórií. Veľmi rada len tak vysedáva na niekde na múre, alebo hocikde, kde sa môže opierať rukami a hompáľať nohami a pozerá sa po ľuďoch svojim zvláštnym pohľadom. Niektorí zvyknú rýchlo odkráčať preč, iní sa pri nej zastavia a opýtajú sa, prečo zíza. No ona nezíza, ona iba pozoruje, skúma a rozmýšľa. Niektorí ľudia by povedali, že je šialená, čo je z časti pravda. Je veľmi ťažké jej porozumieť. Felicia veľmi rada maľuje, najradšej surealistické portréty s najrôznejšími farbami, alebo hocičo abstraktné a surealistické. Väčšinou nemaľuje podľa predlohy, plátno si len rozloží hocikde, kde je jej dobre a maľuje čisto iba podľa svojej predstavy. Na maľovanie má talent.

Mark LaTeint, francúzsky maliar a spisovateľ práve stál na svojom balkóne v Paríži a maľoval krásnu dúhu, ktorá akoby sa skláňala nad celým mestom a smerovala priamo k jeho bytovke. Priamo vedľa neho sa zrazu zjavila žena, ktorej vlasy aj šaty hrali všetkými farbami dúhy, ktorá sa mu predstavila, ako Iris. Zhruba o 9 mesiacov na to si Mark našiel na prahu domu bábätko, dievčatko zabalené v ľahkej perinke, ktorá menila farbu s fľaštičkou ambrózie, na ktorej bolo napísané "použi v núdzi" a odkazom - "Je naša, no musíš ju vychovať sám" pod ktorý sa podpísala Iris. Dievčatko prijal s láskou a dal jej meno Felicia. Nikto z jeho okolia nevedel, že Felicia je naozaj jeho dcéra. Každému povedal, že ju našiel na ulici. Felicia teda vyrastala na pravdivom klamstve. Jej detstvo bolo relatívne normálne, až na pár kyklopov, ktorí však boli neškodní, chodili s ňou do škôlky, ale ona ich jedno oko z neznámych dôvodov pokladala za samozrejmosť. Okolo jej nástupu do školy bolo veľké haló a oslavy, každý bol na ňu hrdý. Jej teta, jej známi, všetci ďakovali Bohu za to, že dievčatko, ktoré "mohlo umrieť samo na ulici" našiel Mark a teraz nastupuje do školy. Večer pred tým sa s ňou Mark porozprával a povedal jej pravdu o tom, kto je. Pár dní na to sa však prihodilo niečo strašné. Zo školy Markovi volali, že Feliciu napadol "túlavý vlčiak" a sanitka ju odviezla do nemocnice. Mark hneď vedel, že tým, že Felicii povedal pravdu urobil chybu. Vystavil ju nebezpečenstvu. Ten "vlčiak", bol samozrejme pekelný pes. Spomenul si na fľaštičku, ktorú dostal spolu s Feliciou "použi v núdzi". Nevedel, čo v nej bolo, no zobral ju a utekal do nemocnice. Felicii ambrózia zachránila život. Čo však ambrózia nezahojila bola obrovská škaredá jazva ťahajúca sa cez celú ruku. V ten deň, ako Feliciu pustili z nemocnice, ju a Marka navštívila doma Iris. Markovi vynadala, že ju vystavil nebezpečenstvu a urobila radikálny krok, aby sa to už nikdy v živote nezopakovalo. Markovi, Felicii a všetkým, kto o nej vedeli vymazala spomienky. Všetky spomienky na Feliciu Markovi, rodine a priateľom a Felicii všetky spomienky. Felicia sa zobudila v upršaný deň pred sirotincom v Amerike, z ktorého vybehli mníšky a zobrali ju do sirotinca. Bez toho, aby hocičo vedela, či tušila, okrem záhady, prečo hovorí plynule francúzsky, žila nudný život v sirotinci až do svojich 16 rokov. Deťom nad 15 rokov zvykli v sirotinci dávať dvojhodinové vychádzky do mesta bez doprovodu za dobré výsledky v učení. Jedného dňa tak dostala vychádzku aj ona a vybrala sa do central parku, kde uvidela obrovského psa. Zmrazilo ju, prebudilo to v nej akési deja vu. Schovala sa za strom a veľmi rýchlo šla preč do kaviarne. Tam však na ňu čašníčka žmurkla jedným okom a Feliciu udrelo do hlavy ďalšie deja vu. V hlave sa jej vynorilo plno ďalších zbytočností, ktoré jej vôbec nič nehovorili a začalo jej byť zle. Rozhodla sa zavolať si taxík naspäť do sirotinca. Zastavil jej jeden zvláštny. Keď do neho nasadla všimla si, že je riadený troma vodičkami, ktoré sa hádali o jedno oko. Chcela vystúpiť, no bolo neskoro. Jedna z hláv sa na ňu otočila a povedala jej: "Tvoja mama nás poslala, už ti stačilo z klamstiev. Ideš medzi svojich!" Vyštartovali obrovskou rýchlosťou a zastavili až na kopci pod borovicou. Keď Felicia konečne vystúpila z auta, vyvracala sa a odpadla.