Duben 2015

Táborák

28. dubna 2015 v 14:49 | Arte/Lex |  Akce

Zabití postavy

28. dubna 2015 v 0:11 | Lex
Všichni to určitě znáte, takový ten pocit, kdy vás postava přestane bavit a máte nejraději chuť vytvořit jinou, lepší, která předčí všechny možnosti, jenomže všichni víme, že tohle je téměř nemožné, avšak přicházíme s možností jak to vylepšit. Zabití postavy, která už vás nebaví.
Poté ji můžete nahradit nově vytvořenou, takže k tomu rovnou přejdeme.
Stačí nám do emailu zaslat pár věcí:

1)Jméno postavy
2)Herní přezdívka
3)Je vám jedno jak umře postava? (Zabití nestvůrou, přirozená smrt- je to jen na vás)

Tyto informace zasílejte na email percyrpg@post.cz

Marcus Kylen

27. dubna 2015 v 21:06 | Lex |  Zrádci
Věk: 18

FC: Jackson Guthy

HRÁČ: Nocturnal

Schopnosti: Mobilitate

Postavu má jako sportovec a je poměrně vysoký 180cm. Vlasy má hnědé ale na některých místech jsou světlejší. Jeho oči jsou hnědé. Jeho oblečení jsou většinou kraťasy a nějaké tílko, ovšem někdy ho zahlédnete i v kalhotách a v nějaké té košili. Možná vypadá tak že by neublížil ani mouše, ale opak je pravdou vážení! Nebojí se ublížit téměř někomu a co z toho vyplívá? Zase vás oklame. Jinak má poměrně velké nohy, a čily v běhu rozhodně není nejpomalejší. Často už jen svým postojem "říká" že je velice sebevědomý.

Moc rád se přetvařuje, takže málokdo pozná co má skutečně za lubem. Může se tvářit jako ten nejlepší kamarád, ale ve skutečnosti vám v budoucnu "vrazí kudlu do zad." Nemá skoro žádné kamarády, ale jemu to nevadí vystačí si přeci sám..a stejně se občas stane že ho uvidíte v "obležení" jiných polobohů. Často se stává že v jeho přítomnosti zmizne nějaká ta věc a pak se objeví u něho čili je jasné že tu a tam něco ukradne. Není tip co by poslouchal nějaké keci celé hodiny, ale pokud bude ochotný vás poslouchat jistě bude mít něco za lubem. Jeho oblíbená věc je běhání takže ho často můžete vidět jak běhá někde po lese. Ale společnost nemá moc rád většinou se stává že od společnosti stojí pár metrů dál a pouze poslouchá. Dále je velice sebevědomý člověk a pokud se mu něco nelíbí dá to velmi hlasitě najevo.

Vyrůstal s matkou a s nevlastním otcem..čili otčímem. Už když byl malý tu a tam něco ukradl samozřejmě byli problémy a matka se ho to snažila odnaučit, ale bezúspěšně. A problémy nastaly když Marcus začala chodit do školy, byl to dyslektik a byl až extrémně hyper aktivní. Problémy se zhoršovaly a Marcus byl vyloučen ze školy. Doma mu za to otčím dal co proto a samozřejmě se tam jeden na druhého rozkřikli. Když Marcus utekl do svého pokoje byl tam až do večera pak přišla jeho máma a začala mu vše vysvětlovat, začala od všeho co věděla a skončila tím co je Marcus vlastně zač..ale řekla že neví kdo je jeho pravý otec. Druhý den na to když byl Marcus venku ho napadl Orthos už to vypadalo beznadějně když ho někdo zachránil. Ano hádáte správně zachránil ho jeden kluk který řekl Marcusovi co je zač. Společné se satyrem odešel za mámou a vše oznámil. Nastal tedy čas aby Marcus odešel do tábora polokrevných. Odešel tam v 15 a 2 roky trvalo než ho označil jeho otec. Dnes už je v táboře 4 roky...

Lydia Whittermore

27. dubna 2015 v 20:47 | Lex |  Profily
Věk: 17

FC: Holland Roden

HRÁČ: Mia

Abbilities: CHARMSPEAK

Prvé čo si na Lydii všimnete sú jej jahodovo blond vlasy, ktoré má dlhé až po prsia. Zvyčajne ich má rozpustené ale keď dojde na tréning či niečo iné namáhavé, sú už v cope. Ďalšou jej záujimavosťou sú jej veľké zelené oči a ružovkasté pery, ktoré má od malička plné. Lydia je štíhlej ale nízkej postavy. Meria len okolo 168 centimetrov. Čo sa obliekania týka, miluje módu. Miluje sukne, šaty, blúzky, topánky na podpätku. Nie je až taký fanatik na to, dokáže nosiť aj normálne tričko a nohavice s teniskami, v tábore by s podpätkami či sukňami dlho nevydržala.

Lydia je veselá osoba. Často ju môžte vidieť s úsmevom od ucha k uchu. Je to zábavný človek a je stále optimistická. Dokáže sa aj nahnevať ale to by ste sa museli až príliš veľmi snažiť aby ste ju nahnevali. Taktiež je Lydia dosť citlivá. Snaží sa to nedávať najavo ale ak ju urazíte alebo aj niečo horšie, vezme ju to a to dosť. Aj keď je dcéra Afrodity a mala by sa zaoberať len láskou a inými podobnými vecami, rada trénuje. Vie bojovať s mečom a vie ovládať luk ale aj to je dosť na dcéru Afrodity. A v neposlednom rade má strach z pavúkov, z výšok a z búrok.

Lydia sa narodila vo Francúzsku ale žila v New Yorku so svojím otcom a nevlastnou matkou. Už keď bola dieťa sa rada obliekala, či upravovala. Mala pokojné detstvo, mala priateľov. Začalo sa to zhoršovať, keď nastúpila do školy. Nevedela poriadne prečítať vety a ostatní si z nej robili posmech. Len jej otec ju chápal a upokojoval ju, že to nič nie je. Nakoniec si zvykla a prebojovala sa až na strednú. Tu sa ukázalo, že je naozaj dcérou Afrodity aj keď to sama netušila. Bola populárna, mala svojich priateľov aj priateľa. Jeden deň, keď bolo po škole a bola doma sama s Michelle, jej nevlastnou matkou, stalo sa niečo.. čo si asi navždy zapamätá. Michelle sa odrazu zmenila na nejakého divného tvora s krídlami (harpya) a zaútočila na ňu. Sama nevie ako by skončila keby sa tam neukázal jej otec. Harpya vtedy uletela. Až vtedy jej to otec všetko vysvetlil, kým je a kto je jej pravá matka. Pár dní pred jej 17tými narodeninami ju zaviedol do Tábora Polokrvných, kde už bude v bezpečí.

Trenink

27. dubna 2015 v 19:26 | Lex

Je to tu, jak víte i polobozi musí trénovat, nehledě na to, že je jejich život každým coulem ohrožen nějakou tou potvůrkou. Jsou i případy, kdy polobozi hledají vzepře mezi ostatními polobohy, v takových případech je nutno se bránit a s tím musíte souhlasit.
Teď vám v krátkých krocích mohu popsat, jak toho lze docílit.


Samostatný trénink - 3 body (Běh, cvičení boje na blízko, lukostřelba apod.)
Trénink s instruktorem - 5 body (Když poprosíte instruktora, jistě vám vyhoví. Možná.)
Trénink s Cheironem - 15 bodů (Může se ale stát, že Cheiron nebude mít čas, v takovém případě je nutno pokusit se zvládnout tréninky zmíněné výše, nebo níže.)
Boj s nestvůrou - 20 bodů (15 bodů za jednu nestvůru, může se ale i stát, že budete bojovat s více nestvůrama)


Výsledky poté zasílejte sem.

Chloe D. Foster

26. dubna 2015 v 19:07 | Arte |  Profily
Vek: 18

FC: Unkown

HRÁČ: Arte

Zamestananie: Ošetrovateľ

Schopnosti: ART-PHOTOKINESIS-VITAKINESIS-VISIONIS-GOLDBRINGER-FLIGHT
Chloe už z diaľky spoznáte podľa jej červených vlasov, ktoré sú ako keby jej osobný maják. Má ich zostrihané do postupna a sú rovné, vždy aj boli, nikdy nemali chuť sa vlniť alebo kučeraviť a to mala na nich rada. Siahajú jej niekam pod ramená, kedy si boli naozaj dlhé.. ale je to už dlho čo jej ich jedna príšera odtrhla a naozaj nerada na to spomína. Keby ste pokračovali k jej tvári, našli by ste tmavozeleno-šedé oči. Ktoré sú celkom zaujímavé lebo jej oči menia farbu cez pekné letné počasie sú zelené ako smaragd, keď prší sú šedivozelené a keď napríklad sneží sa sfarbujú do modro zelena. Nevie prečo sa to vlastne deje a nikdy ju to veľmi netrápilo. Nemalo ani prečo. Jej oči má rada presne také aké sú. Na zmenu vlastne ani nemá právo, neznáša tie divné čočky čo si ľudia pchajú do očí a aj tak ju z nich vždy bolia oči. No ako pokračovať, obočie má tenké, ale primerané a nepoužíva žiadne ceruzky ani nič na zvýraznenie. Potom tu máme ružové pery, ktorými sa často usmieva alebo na nich má, taký svojský výraz. Ktorý jej nikto nikdy nevezme, lebo je jednoducho jej a u ostatných vyzerá divne.. Ide o taký drzo-tajomný úsmev. Postavu má tak akurát, predsa aj cvičí a posiluje dosť často aby sa udržala v kondičke. Hlavne pre poloboha je to predsa tá najdôležitejšia vec, keďže ide hlavne o prežitie. A treba podotknúť, že na bruchu má dlhý jazvu z jej druhej výpravy. Nachádza sa na ľavej strane a spôsobila jej ju harpya. Okrem toho, že má vyšportovanú postavu je aj celkom vysoká... má okolo 170... 172 .? Centimetrov, ale už nerastie a je spokojná s tým ako je vysoká. A teraz by sme sa mohli dostať ak jej oblečeniu. Chloe nosieva pohodlné veci a veci čo sa jej páčia... Preto ak niekde zahliadnete ryšavku v kanadách, verte je to ona. Sama sa prepracovala k akémusi rockovèmu štýlu obliekania a ani hudba jej samozrejme nie je cudzia. Ale pokračujeme čato nosieva táborové tričko a keđ jr chladno táborovú mikinu, jasné, v jej skrini je dosť vecí čo jej zanechal otecko... A preto máva na sebe často tepláky, tielka, trička skupín a iné rôzne veci...

Chloe sa celkom ťažko popisuje, lebo jej povaha prešla už toľkými zmenami, že to ani nie je možné. Tak ale niekde predsa musíme aj začať. Chloe je svojská, má svoje názory a nič si nerobí z názorov odstatných, túto vlastnoť si vypestovala už keď sa dostala do tábora. A stále jej ostáva. Ďalej, by sme mohli povedať to, že je celkom drzá a zároveň aj úprimná čo je vražedná kombinácia a niekedy povie aj to čo nechce. A potom sa hneď ospravedlní, snaží sa to napraviť, ale niekedy jej to nevíde práve podľa očakávaní, tak sa na to skrátka vykašle. Nerada vidí okolo seba umierať ľudí, jedoducho ak ste jej priateľ spraví hocičo aby sa vás ochránila a aby ste neumreli. Je teda aj ochranárska. Zato, je zas aj celkom výbušná a nevadí jej sa aj pobiť, často vyhľadávala bitky hlavne keď bola malá aby si vybila svoju hyperaktivitu, než jej Cheirón poriadne vynadal. Aj keď popravde jej stále nerobí problém niekomu zlomiť nos alebo rozbiť ústa. Nepovedali by ste to do nej, ale aj ona má silnú ranu.. Hlavne keď ju poriadne naštvete. Rada sa, ale usmieva a robí si priateľov. Vzťahy, no povedzme si na rovinu, Chloe sa nerada k niekomu viaže. Preto mala len jeden jediný vzťah a to keď mala 14, trval presne tri dni a od vtedy sa rzhodla, že byť single má predsa svoje výhody. Venje sa rôznym veciam, ale len veci, ktoré sa naučila v tábore. Takže rada pláva, beháva a trénuje. Taktiež má rada taekwondo, ale hlavne keď môže bojovať s jej bičom alebo bojručným mečom. Bojovanie a súťaže, to je pre ňu, má totiž naozaj sútaživú povahu a rada vyhráva, aj keď sa to niekedy nedá, je si istá, že prehráva každý, teda ak vynecháme decká Niké, u ktorých je rarita prehrať. A jednoducho, prehry si neberie k srdu, pokiaľ nejde o niekoho, na koho má naozaj nervy. Ale aj tak, je jedno o koho ide, keď prehrá, robí všetko aby sa zlepšila.. Chce prežiť, a nie len to.. chce aj prežili aj ľudia čo sú na okolo.. Oh a áno, ako každý aj ona má svoje tajomstvo... ale jej tajomstvom je kliatba..

Narodila sa, vlastne ani sama poriadne nevie kde sa narodila. Nie je si istá, ale Apolon jej povedal, že to bolo niekde v New Orelans alebo v okolí tohoto mesta. Žila tam totiž asi len tak dokým mala 4 mesiace. Jej matka bola maliarka a museli sa presťahovať, lebo mala často výstavy. A tak Chloe nikdy nemala ten pravý domov.. Chodila z miesta na miesto až doký nemala 5 rokov. Vtedy sa malo všetko zmeniť. Chloe bola s mamou na pumpe, kde potrebovala dotankovať auto a nechala malé dievčatko aby si čítala komix. Matka sa už, ale nemala vrátiť. Zatiaľ čo sa snažila Chloe rozlúštiť písmenka pumpa vybuchla. Nie, nebola to vina niekoho kto nechtiac hodil cigaretu pri benzín. Na pumpu zaútočili drakény, ktoré chceli zabiť malé dievčatko v aute. To si, ale na jej šťastie všimol jej otec. Apollón. Matku už zachrániť nemohol, tak aspoň z auta vytrhol Chloe, na ktoré chceli práve zaútočiť drakény a spáliť ju na uhol. On ju vzal a na svojom koči, ktorý práve vyzeral skorej ako Hamer, odletel s ňou hore. Dievčatko plakalo a malo aj prečo. Stratilo matku. Apollón nemohol, ale malé ryšavé a bezbranné dievčatko dať do sirotinca, keby naň zas zaútočili. A preto ju odviedol do bezpečia tábora. Nestávalo sa často aby malé deti cestovali do tábora. Ale stalo sa. Chloe sa dostala do tábora v piatich. A tu aj prežila ostatok svôjho života bez toho aby sa dostala do sveta smrteľníkov. Vychovávali ju starší súrodenci a nymfy. A takto aj Chloe rástla, síce bez matky, ale otec ju navštevoval častejšie ako ostatných súrodencov. Dokonca ju naučil aj jazdiť na skateboarde, plávať a súrodenci všetko ostatné. A ako Chloe rástla veľa sa toho v jej živote diaľo, poznala veľa polobohov, tých čo žili, ale aj tých čo umreli. A aj keď sa jej nepáčilo, že ľudia museli umrieť, zmierila sa s tým, nad smrťou nemala totiž moc. V 13-ke sa dostala aj na jej prvú výpravu. Ktorá síce dopadla dobre, ale stratili pri tom jednu táborníčku. Zmiznutie Quer si Chloe nikdy neodpustila. A čas šiel ďalej a ďalej. U Chloe sa prejavovali jej schopnosti. Ale prejavilo sa aj jej prekliatie, mala tak 14 rokov keď sa jej podarilo premeniť na zlato jej domáce zvieratko, škrečka Timmyho. Otec jej neskôr vysvetlil čo sa deje, to, že je nepriamym potomkom Midasa, to, že aj keď sa to u jej rodiny neprajavilo, jej polobožská krv asi spustila kliatbu. Nevie o nej nikto, okrem Hébe, ktorá ju učila ovládať sa. Jej pamät akoby, ale mizla, nepamätala si nič s pred 8 rokov, nič z tej nehody. Ale život v tábore si ďalej užívala a v 16-ke sa dostala na ďalšiu výpravú. Ktorá bol úspešná, teda, až na to, že jej na bruchu spravili harpye dlhú jazvu. Teraz má 18 a život v tábore je celkom pekný, pomáha nováčikom, pracuje na ošetrovni, kde sa stará o zranených a nemá sa prečo sťažovať.

Update vol.1

25. dubna 2015 v 11:35 | Lex |  Novinky

V tomto updatu vám přineseme novinky a zajímavosti, které nás v budoucích dnech budou čekat, nebo již proběhly. Tyto updaty budou publikovány na blog tak často, jak často nás budou novinky míjet. Vrhneme se rovnou na to.

BOHOVÉ

Sekce Bohové byla doplněna a vylepšena co se týče přehlednosti a hlavně schopností, je tam větší výběr a hlavně, vaše postavy se teď skutečně budou moci snažit více aby tyto schopnosti získaly.
-Automaticky vám všem - tedy vašim postavám, které jsou v táboře déle a jsou určení byli přidány schopnosti, které jsou teď upravené. Samozřejmě nemáte všechny schopnosti, každý vždy jednu či dvě podle náročnosti postavy.
-Radím vám, vždy když si zaregistrujete postavu, kterou já později přidám na blog, přečtěte si jaký má dar a schopnosti, určitě vám to pomůže. Je to rozhodně lepší než pak hlavní stránku ignorovat.

ZRÁDCI

Myslím, že na toto odvětví je ještě dost brzy, přece jenom jsme začali nedávno, ale přibližně za měsíc bychom tuto sekci mohli dát do chodu, ještě bychom to promyslely ať z toho nějaký ten zážitek máte i Vy!

VÝPRAVY

U této sekce zatím opravdu dost polemizujeme, jelikož je opravdu brzo, stejně tak jako u zrádců, ale vidím to tak na nějaké dva týdny, než bychom připravily vše co se týká výprav ať už je to příběhová část, nebo organizační.
Každopádně vše má svůj čas tak si myslím, že to pochopíte.

SMRT POSTAVY?

Určitě to znáte. Ten pocit, když vás postava přestane bavit. Tak i to se rozhodneme zapojit jistým způsobem - vždy to tak bylo a vždy to bude. Rozhodně to bude příjemné pro nás tak i pro vás, jelikož vy budete moct zapojit fantazii při tvorbě nové postavy a my budeme moct zapojit smrt vaší postavy do nějaké z příběhových částí hry. Skvělé.



To je ode mě zatím vše z tohoto updatu, já se s vámi loučím a všichni zpět do tábornického života!

Darren J. Rafferty

24. dubna 2015 v 22:16 | Lex |  Profily
Věk: 18

FC: Daniel Sharman

HRÁČ: Peps

Schopnosti: Přivolání osobní zbraně - Excelentní schopnost šermu - Excelentní výdrž - Nekromancis

Pokiaľ hľadáte niekoho, kto je vo svojich očiach úplne priemerný a obyčajný, ste na správnej adrese. Darren sám seba totiž vníma ako jedného z davu, vzhľadovo úplne jednoduchého a ničím zaujímavého človeka. Samozrejme, nie je to celkom pravda a v podstate má taký dojem zo seba len on sám. Darren meria približne 182 centimetrov, z čoho nie je veľmi nadšený, keďže by rád meral ešte viac. Bohužiaľ mu však matka príroda viac nenadelila, a tak je nútený zmieriť sa so svojou výškou či sa mu to páči, alebo nie. Pre niekoho je však aj to pomerne dosť, a často sa tvrdí, že vysoký ľudia bývajú chudý a pôsobia teda ako vešiak na šatstvo. Toto tvrdenie však v jeho prípade vôbec neplatí, keďže je jeho postava značne svalnatá a vyšportovaná, za čo môže vďačiť svojej aktívnej povahe. Sám na sebe si najviac cení svoje široké ramená a vypracované ruky, ktoré sú porovnateľné dokonca s tými, ktoré majú deti Héfaista pracujúce vo vyhniach s obrovskými ťažkými kladivami a inými nástrojmi. V jeho prípade za to ale vďačí zjavne genetike. Čo sa týka pleti, tá jeho je pomerne svetlá s ľahkým bronzovým nádychom, ktorý sa na nej zjaví vždy s prvými lúčmi teplého jarného slnka. Je to jedna z niekoľkých vecí, ktoré zdedil po svojej matke, no väčšina z nich sa nachádza práve na jeho tvári. Tú má rezanú veľmi ostro, akoby bola vytesaná z mramoru. Má obdĺžnikový tvar, vystupujúce lícne kosti, čeľuste a symetrický nos, ktorý ostré črty zľahka zjemňuje. Po matke však zdedil niečo iné a pomerne dominantné - oči. Tie majú svetlú modrú farbu, ktorá ale niekedy pôsobí oveľa sýtejšie a tmavšie, hlavne vtedy keď je nahnevaný. Oči mu lemujú dva rady rias a nad nimi ich rámuje aj husté obočie sfarbené presne rovnako, ako jeho vlasy. Tie sú tmavé ako čokoláda a pomerne vlnité, takže sa ich snaží udržovať v primeranej dĺžke. Aj tie zdedil po svojej matke, rovnako ako pery. Tie pôsobia úplne obyčajne až do chvíle, dokým sa neroztiahnu do pobaveného úsmevu. Ten pôsobí pomerne sympaticky a dobrý dojem určite zanechávajú aj jeho rovné biele zuby. Čo sa týka oblečenia, Darren si nepotrpí na nič špeciálne. Najčastejšie na ňom môžete vidieť obyčajné džínsy či čierne nohavice, jednofarebné tričká, košele, koženú bundu a na nohy preferuje obyčajné plátenky.

Tak, ako úplne každý, aj Darren má nejaké pozitívne a nejaké negatívne vlastnosti. Väčšina ľudí sa za to negatívne hanbí a nerada ich dáva najavo, no on k nim rozhodne nepatrí. Už dávno sa naučil akceptovať samého seba presne takého, aký je, a nikdy by sa pre nikoho nedokázal zmeniť. To, čo si o ňom myslia ostatní ľudia je mu úplne ukradnuté, pretože len jeho priatelia dokážu pochopiť, akú má v skutočnosti hodnotu. Pokiaľ by sme si mali najskôr povedať to pozitívne, začali by sme snáď tým, že je Darrel veľmi vtipná a takmer vždy pozitívne naladená osobnosť. Málokedy sa stane, že ho uvidíte nahnevaného či pochmúrneho, to k nemu proste nepatrí. Vždy sa snaží myslieť čo najpozitívnejšie, miluje uštipačné poznámky, iróniu a sarkazmus a nechá sa nahovoriť na každú hlúposť len preto, aby sa on a jeho okolie zabavili. Takisto je aj veľmi komunikatívny a inteligentný, čo by na neho veľa ľudí nepovedalo práve kvôli prvej spomenutej veci. Opak je však pravdou a Darren naozaj dokáže rozprávať aj o vážnych veciach a dokáže sa správať rozvážne. Takisto sa pri ňom môžete spoľahnúť na to, že k vám bude vždy úprimný. Možno si z vás bude robiť srandu, no nikdy vám nebude klamať ani nič zatajovať, na to má až príliš veľkú hrdosť a sebadôveru. Hoci sa nemusí zdať ako príliš priateľský človek, je to hlavne preto, že jeho pozornosť neupútajú tzv. prázdne schránky. Svoju spoločnosť a priateľov si vyberá dôkladne, musia ho vedieť osloviť svojou povahou, názormi či zmýšľaním. Len oni však môžu spoznať to, aký je Darren dobrosrdečný, ochotný a nápomocný človek, ktorý by bol schopný dať za nich ruku do ohňa. Čo sa ale týka toho negatívneho, Darren je veľmi sebavedomá osobnosť. Niekedy by síce tvrdil opak, no teraz je na to pomerne hrdý a vôbec sa tým netají. Verí svojim schopnostiam a svojmu úsudku a je presvedčený o tom, že všetko čo robí musí byť správne. Rozhodne si nedáva pozor na ústa a povie vždy to, čo má na jazyku bez ohľadu na to, či tým niekomu ublíži alebo nie. Vo väčšine prípadov na druhých ľudí nekladie dôraz. Často teda vyznieva veľmi arogantne a je mu to úplne ukradnuté, dokonca mu to príde vtipné a prirodzené, nerobí si z toho ťažkú hlavu. Najhoršie je však to, že ľudí, ktorí mu pripadajú hlúpy, príliš obyčajný, sebestredný a panovačný ani poriadne nevníma ako ľudské bytosti a nemajú pre neho žiadnu cenu. Práve ich vníma ako už spomínané prázdne schránky, ktoré nedokážu upútať jeho pozornosť na dlhší čas. Do tejto kategórie zaraďuje hlavne dievčatá, najčastejšie dcéry Afrodity, ktoré nezaujíma nič len najnovšie šaty a ten správny odtieň rúžu.

Darrenova história nie je veľmi rozsiahla, keďže sa dostal do tábora už keď mal 5 rokov. Prečo sa to stalo? Jeho matka totiž bola vydatá žena s dvoma deťmi a úlet s Darrenovým biologickým otcom bol pre ňu len akýmsi chvíľkovým skratom. Vždy bola vzorná manželka, svojho muža milovala, starala sa o svoju rodinu najlepšie, ako vedela, a ten nečakaný úlet, ktorý sa jej stal, zrejme zapríčinilo práve čaro jeho otca - Área. Samozrejme, Savanah veľmi dobre vedela, čo je Darrenov otec zač no rozhodla sa to tajiť pred svojím manželom aj deťmi. Keď otehotnela, Darrenov nevlastný otec nemal absolútne žiadne pochybnosti o tom, že je to jeho syn. Dokonca sa na neho tešil, keďže sa im s manželkou podarili dve dcéry aj napriek tomu, že vždy chceli chlapca. Keď sa však Darren konečne narodil, už na prvý pohľad bolo jasné, že so svojím nevlastným otcom nemá absolútne nič spoločné. Videla to jeho matka a videli to aj všetci ostatní, no Savanah nechcela prezradiť to, že Darren nie je syn jej manžela a preto mu dala jeho meno - Jamie. On si však aj napriek tomu uvedomil, že Darren nie je jeho syn a zavrhol svoju manželku aj nevlastného syna. Savanah sa ale malého nechcela vzdať a preto nasledovala éra tichého manželstva. Ďalej sa starala o domácnosť a o deti, Jamie sa stále zaujímal len o svoje dcéry a Savanah s Darrenom úplne ignoroval. Keď to už nebolo únosné, vznikali čoraz častejšie hádky a problémy, Jamie dal svojej manželke ultimátum - buď vezme Darrena a odíde s ním, pričom ich dcéry ostanú jemu, alebo Darrena pošle niekde na súkromnú školu a ostane s nimi. Vtedy sa Savanah rozhodla poslať Darrena tam, kde už od narodenia patril, a teda do Tábora polokrvných. Samozrejme, svojmu manželovi neprezradila, kde Darrena posiela a do dnešného dňa mu tvrdí, že študuje v zahraničí. Tak sa Darren dostal do tábora hneď v detstve a nikdy matkine rozhodnutie vzdať sa ho neľutoval.

Aron

23. dubna 2015 v 21:29 | Lex |  Mazlíčci
Druh: Pes, Německá doga

Majitel: Erik Chace

Aron je nápadně velký přesněji má výšku 83 cm a váží 57 kg. Pysky má svěšené. Což znamená, že slintá. Srst je velmi krátká, hladce přiléhající a lesklá. Ale Aron je tak trochu jiný než ostatní dogy k těm co nezná se chová poněkud..nepřátelsky. Ocas má většinou svěšený, jen při rozruchu se mu mírně stočí do "šavle". Svým způsobem je to takový hlídač málokdy ho uvidíte daleko od Erika. Aron je velmi sebevědomý samec což už dává najevo svým postojem.

Erik našel Arona v lese když byl ještě takové malé štěně. Aron byl jako štěně neohrabané a takové trdlo a Erik si ho vzal domů, ovšem tam se vyskytl háček máma s tím nesouhlasila přeci jen se už sami jen tak tak uživili! Ovšem Erik si to vzal na sebe začal chodit na brigádu, a snad poprvé jeho máma uviděla že Erik přestává být agresivní. Dny šly a Aron vyrostl do úctyhodné velikosti a váhou to už byl taky pěkné macek, bohužel žádné hezké dny netrvají věčně že? Té noci když Erika a mámu napadla ta příšera Aron tam byl taky, ale ta příšera ho vyděsila a utekl. Když se ráno Aron vrátil na to místo snažil se zachytit Erikův pach a když se mu to povedlo začal ho hledat.

Počasí vol.1

23. dubna 2015 v 9:40 | Lex |  Počasí
HERNÍ MĚSÍC: Duben

POČASÍ: Je apríl, čas vtípků a žertíků a takové je i počasí. Doslova si s námi pohrává a dělá si z nás šoufky. Jednou svítí slunce, podruhé zase neskutečně prší, nakonec aby toho nebylo málo trošku zasněží, ale jinak je to opravdu v pořádku. Pro tohle počasí je nejlepší využít situace slunce pro trenink, využít situace deště pro pobavení s přáteli- nejlépe ve srubech, venku by jste v takovém počasí daleko nedošly, no a když sněží?- Mmmmhmm, to si budete muset vymyslet sami, zpravodaj není vědma!

TEPLOTA: 3°C - 19°C

Jessica May Williams

22. dubna 2015 v 20:19 | Lex |  Profily
Věk: 17

FC: Barbara Palvin

HRÁČ: Jess

Schopnosti: Dokáže léčit zranění za pomocí vody

Dívka s poměrnou nízkou, štíhlou postavou a světlou pletí. Nejspíš si na ní jako první všimnete světle hnědých vlasů dlouhých pod ramena, které lemují její pravidelný kulatý obličej. Na svět se kouká světle modrýma, místy šedýma očima. Ty si většinou jen obtáhne tenkou černou linkou a tak si je zvýrazní, k tomu použije i řasenku aby si prodloužila své poměrně krátké, ale husté řasy. Mezi očima má akorát veliký nevýrazný nos a pod ním světlé plné rty, na které si nanáší bezbarvý nebo nějaký růžový lesk na rty. Celkově se často její obličej může zdát být dost vyděšený, vzhledem k tomu jak se pořád tváří nejistě. Co se týče oblečení je to jednoduché, ona nepohrdne prakticky ničím co jí dáte. I tak ale dbá na to, aby oblečení měla pohodlné, vhodné podle situace, příležitosti a daného počasí. Nenosí podpatky, tedy nemá je ráda a snaží se je nosit minimálně, jakože třeba jednou za rok.

Její povaha je no, když napíšu jako počasí znamená to, že je náladová. Většinou si vždy stojí za svým názorem a nikdy si ho nedá vymluvit. Nikdy nebyla vůdčí typ a bez problémů se dokáže začlenit do jakékoliv skupiny nebo společné práce ve skupinách. Nebojí se skoro ničeho, tedy jenom zubařů, ale to je jedno. Je nešikovná a to spíš ve věcech praktických, takže dokáže rozbít cokoliv, nebo podpálit jídlo při vaření. Tím pádem si dokáže udělat maximálně tak čaj. Inteligentní je v rámci možností, má fotografickou paměť tím pádem si pamatuje všechno co kdy viděla nebo slyšela, ale sama si to ani neuvědomuje a neví o tom. Když někomu ublíží, nikdy jí to není líto. Jakoby v ní tenhle pocit doslova chyběl, což je na někoho jako ona, možná trochu nečekané. Skamarádit se dokáže lehce, pokud musí, málo komu ale věří a důvěřuje, že by jí nijak nezradil. Snaží se většinou chovat slušně a správně tak jak jí to naučily doma, to se jí ale někdy nedaří.

Narodila se v Melbourne, tím pádem druhém největším městu v Austálii. Tam i vyrůstala do svého jednoho roku, kdy její matku postihla dopravní nehoda a jí dali do sirotčince. Byla prý velice šikovná, jelikož už v jednom roce dokázala mluvit, no mluvením se to asi nazvat nedá, dokázala poskládat nejvíc dvou slovní slovní spojení. V sirotčinci byla děsně divoká a všechno jim tam rozbíjela, samozdřejmě omylem a nevědomně. Pobula si tam stejně jen rok a půl, jelikož jí adotovali. Ti lidé už nemohli mít další děti, měli už, ale dvě děti, dvojčata kluky Petera a Freda, kteří byli o 4 roky starší než Jess. Odvezli jí do Londýna, kde dostala už i jako malá vlastní pokojíček. Bydleli v obrovské vile, její nevlastní otec Dylan byl královský velvyslanec a matka úspěšná modní návrhářka, která dřív zpívala. Povedená dvojice, jenže kvůli svojí malé princezně taky zůstala doma aby se o ní mohla starat. Celý svůj čas jako malá trávila v bazénu, plaváním a potápěním, které jí vždy bavilo. V šesti letech měla každý den domácí hodiny baletu a kreslení, kromě toho že nastoupila do soukromé školy pro bohaté děti. Ve škole jí to šlo, zatím, čím víc rostla tím víc se u ní projevovala dyslexie a porucha pozornosti. Dali jí do speciální třídy, kde se jí i tak všichni smáli, že je jiná a to tam byla jen dva měsíce. Proto přemluvila rodiče, jestli by jí nemohli nechat učit doma. To bylo lepší tedy většinou, aspoň se jí nikdo nesmál. Často chodila ven, kde potkala Jamieho, přišel jí vtipní a zábavný, a strašně rychle utíkal. Divila se jak je to možné, to on jí řekl co je zač a proč má jako jediná v rodině poruchy pozornosti a dyslexii. Nechápala to, ale tak nějak mu věřila, jelikož věděla, že je adoptovaná a o řeckých bozích něco četla a slyšela. Proto si doma sbalila nejnutnější věci na cestu, rozloučila se rodiči a bratry. Pak s Jamiem vyrazila na cestu, bylo to dlouhé a zvláštní. On jí řekl, že je satyr a vysvětlil co to znamená, byla vykulená, překvapená a zmatená, přece jen pořád byla dítě a nechápala to. To on jí řekl, že jí musí odvést do Tábora Polokrevných, že jenom tam může být v bezpečí. Sice mu to nevěřila, ale i tak celou cestu mlčky pokračovala dál. Bylo to bez problémů, museli, ale letět z Londýna letadlem, to v pohodě nebylo a jí bylo blbě, měla radši vodu a né vzduch, to taky Jamiemu vysvětlila, ale nic, neposlouchal ji. Dopravili se tedy o států a pak ji pěšky dovedl do tábora. Nechápala, co to je za místo, bylo jí deset, ale i tak prošla bránou a všude viděla plno lidí trénovat se zbraněmi a tak podobně. Připadala si tam nejmladší, Jamie jí přivedl k tomu kentaurovi Cheironovi a ten jí vše lépe objasnil a prozatím někde ubytoval. Všimla si za tu dobu, že sem satyři přivádí polobohy ze snad celého světa, potkala holku, které nerozuměla ani slovo. Trávila hodně času u jezera a celkově vodních ploch. Boje o vlajku se nikdy účastnit nechtěla jelikož jí přišlo, že je na to moc malá. Naučila se trochu ovládat luk se kterým teď umí slušně manipulovat, další její zbraní byla dýka, se kterou se učila zacházet hned. Zjistila, že na tohle není tak nešikovná jako na uklízení a vaření. O čtyři roky později byla určena jako dcera Poseidona, vážně nečekané vzhledem k tomu jak vodu zbožňuje. Taky se zúčastnila první jednoduché výpravy. Od doby v táboře, začala celkově víc číst a už jí to ani nedělalo problém jelikož knihy byly psány tak aby je polobohové bez problému přečetli, ona se zajímalo o umění a celkově o mytologii, báje a pověsti o bozích až do dnes.

Ryan Carter

22. dubna 2015 v 18:53 | Lex |  Instruktoři
Věk: 20

FC: Anthony Gastelier

HRÁČ: Aki

Schopnosti: Necromansis - ShadowWeapons - SwordFighting - WeaponCall - Transfiguration

Zaměstnání: Instruktor

První věc, díky které si ho všimnete bude nejspíš výška, která se blíží, ba možná i o něco přesahuje 190 centimetrů. Postavu má sportovní a vzhledem k tréninku a nesčetném množství bojů, které v táboře podstoupil i dost silně vypracovanou, takže se rozhodně nemá za co stydět. Naštěstí to zas není tolik, aby ho srovnávali s kulturistou. Vždycky chodí vzpřímenou chůzí, což může podtrhovat sebevědomé vzezření. Ti všímavější ovšem zaznamenají něco, co vypovídá o tom, že není zas tak nezranitelný, jak se prezentuje. Pravou ruku často ukrývá pod boxerskou bandáží či rukávy, ale zastihnete-li ho bez krytí, uvidíte hned několik jizev. Předloktí hyzdí výrazné stopy po ostrých, zřejmě vlčích zubech. Tak či onak, tohle zřejmě nebude první věc, kterou vás zrak přitáhne. Většinu předloktí až po hřbet ruky kryje ošklivá jizva po spálení, jež pokračuje i pruhem přes dlaň.

Pyšní se tmavými vlasy, co nosí permanentně rozcuchané, ale postupem času se z toho stal (zlo)zvyk. Proto je takto "upravuje" i záměrně a pokud ho uvidíte učesaného, tak se děje něco dost vážného. Přinejmenším ho přijela navštívit máma a dala mu pěstí, že se nečeše. Dál pod hustším obočím, které by si mohl občas vytrhat, najdete dvě tmavé oči, jejichž barva balancuje mezi hnědou a černou. Nos celkem průměrný, široký, ale snad to zas tak hrozné není. Narůžovělé rty často v lišáckém úsměvu často obklopuje lehké udržované strniště. To už jen doplňuje i za chladnějších měsíců vždy opálenou tvář, což může vzhledem k celkovým rysům napovídat, že má kořeny kdesi mimo Ameriku. Ostatní do něj občas ryjí kvůli uším, které lehce odstávají od hlavy a na světle dost blbě prosvítají. Styl oblékání má dost jednoduchý. Obléká se pokud možno do příjemných materiálů a věcí, které pokud možno nepřekáží v boji. Vlastně je to naprostá klasika jako trika, nátělníky, mikiny a podobné věci. Už jen z vysokého ega má tendenci nosit věci bez rukávů, nebo upnutějšího rázu, aby v nich předvedl, že si za posledních let na postavě dost zamakal. Nezapře lásku k motorkářským a vojenským oděvům, což znamená, že maskáčové vzory, kožené bundy a těžká armádní obuv na něm zevluje v jednom kuse. Krom těch vojenských barev, jako je khaki, zelená a černá volí potažmo hlavně tmavé. Potisky nosí jen zřídka, příjdou mu totiž dost dětinské. Doplňků se taky straní, protože jsou zbytečné a při střetu mu překážejí v ráně. Inu, tak jako tak si nějakou žiletku kolem krku, nebo vojenskou psí známku nemůže odpustit stejně tak, jako obyčejné hodinky. Nikoho ovšem nemůže překvapit, že nejoblíbenějším doplňkem mu jsou pouzdra s uvnitř uloženými zbraněmi. Přiblížíte-li se dostatečně blízko, ucítíte z něj jemnou vůni kolínské.

Je to typický extrovert, který i když už má na čase dospět, stále se chová jako puberťák a jak se zdá, rozhodně nemá v plánu se téhle imidž jen tak zbavit. I když má občas rád svůj klid, kdy může lenošit a běhat po okolí klidně jen v trenkách, radši se zdržuje v přítomnosti vícera lidí, kde se cítí lépe, protože jen tehdy dokáže vybít energii, kterou překypuje asi naprosto každé dítě boha války. Někdy je totiž až tak společenský, že ho okolí může označit za otravného, ale popravdě - někdy je to záměr. Rád do ostatních rýpe a dělá si z nich srandu. Bohužel sem tam neodhadne, kdy končí zábava a začíná teror, takže takzvané popichování nezřídka přeběhne v šikanu. Nedělá to schválně, spíš jen nemá dostatek rozumu na to, aby si uvědomil, že ten druhý nemusí mít zas tak silný žaludek, jak se zdá. V zásadě prostě neumí být zlý, to by se pak nedal nazývat hrdinou, nicméně často se snaží o to, aby tak působil, protože věří, že si tím získá pozornost druhých i respekt. Především jde o tu ženskou část populace, na kterou je víc, než zatížený. Díky svému vysokému egu si myslí, že zvládne dostat každou, co mu padne do zorného pole, ale smůla je, že opak je pravdou. Platí totiž, že je k opačnému pohlaví často hrubý a až hulvátský. Zkrátka má za to, že k tomu, aby okouzlil stačí namakaná postava a dobře nacvičený bad boy úsměv, no ne vždy tomu tak je. Sám by si to nepřiznal, ale ženami je strašně lehko manipulovatelný. Sežere jim všechno. Například se zdráhá holku uhodit, proto je v boji nechává záměrně vyhrát.
Osobnostně je jasný cholerik, není těžké ho naštvat. K tomu, abyste ho vyhecovali stačí fakt jen málo, protože tak jako tak vás bude při každé příležitosti podceňovat a vyzdvihovat se vysoko nad úroveň, kterou si může dovolit. Spolehlivým způsobem, jak ho naštvat/znechutit je mít narážky, že patří ke dvěma procentům. Trpí silnou homofobií a k takovým lidem chová čistý odpor. Nuž, možná je to jen obrana před neprozkoumanou stránkou sebe sama, kdoví? Hold nepatří mezi ty, kterým bohové darovali moc inteligence. Co mu však nedali do hlavy, rozhodně přidali do těla. Po tátovi je velice zdatný bojovník - zvládá dobře několik bojových stylů beze zbraně, s mečem i několika dalšími zbraněmi. Dalo by se říct, že zvládá zacházet s každou známou zbraní krátce poté, co se mu dostane do ruky… až na jednu. Umí střílet z normální zbraně, kuše, praku, no dejte mu do ruky luk a je dost možný, že si prostřelí nohu. Tahle zbraň je pro něj asi prokletá, vyhýbá se jí seč může. Hlavní zbraň mu je kopí/oštěp v jedné ruce a štít v druhé. Není zas tak rychlý, nicméně výdrží, silou a mnoha dalšími atributy nad ostatními táborníky čistě vyniká. Naneštěstí za to nemůže on sám, ale to, co mu vypěstovalo jizvu na pravé ruce. Zažil třeba přirovnání k tanku - pomalý a neohebný, ale když mu dáte příležitost, jednorázově vás převálcuje.
Co se koníčků týče, věnuje se přednostně boji a několika dalším sportům. Na světě není nic, co by měl radši, než věčné tréninky spojené s vítězstvím v aréně. Ohledně jídla není příliš náročný, získáte si ho obyčejnou grilovanou flákotou s chlebem. Krom toho všeho, rád se napije něčeho ostřejšího, nebo si dá cigaretu, jenomže toho je v táboře docela nedostatek, takže se z toho nikdy nestala tradice. I když to je nejspíš jenom dobře, protože v opilosti není dobrý společník. Nedokáže určit svou hranici.

Nesnáší introverty, ubrečence, sraby a až moc promyšlené strategie. Stojí si za tím, že boj by neměl být nalinkovaný, ale spontánní. Ohledně fobií tu máme např. Již výše zmíněnou homofobii, dál hodně silnou klaustrofobii a panickou hrůzu z otevřeného ohně.

Narodil se v Coloradu, přesněji v Denveru dobře cvičené vojenské lékařce, kterou Áres opustil týden poté, co se Ryan dostal na svět. Neobtěžoval se ani udat důvod, prostě řekl, že musí jít a tak to bylo. Od té doby ho nevyděl ani syn, ani milenka.
Jako velký bitkař se projevil už jako batole, protože kdokoli mu na pískovišti hodlal ukrást lopatičku, skončil dost škaredě. Máma s ním tím pádem měla problémy už vlastně od doby, co se naučil chodit, proto se stalo tradicí, že každý den měla za sebou aspoň jednu hádku o tom, že sousedovic děcko má zase rozbitou hračku. Bohůmdík, vždycky tu byl ještě kulhavý strejda Bernie - vysoký kulhající muž ve středním věku s gigantickým afrem na hlavě, který mámě v potřebě nouze vždycky pomohl. I přesto, že Ryan nikdy neměl tátu, který by mu pomáhal vyrůstat a který by mámu finančně podporoval, nebyli na tom vůbec zle. Sice neměli peněz na rozdávání, ale měli jich tolik, aby mohl usměrnit svoji překypující energii na sport. Díky mnoha bojovým kroužkům, fotbalovým zápasům a všem těmhle podobným věcem nasbíral několik přátel. Snad hlavně díky tomu se tolik nezajímal, kde a kdo je jeho táta. Pochopitelně se často ptal, kdo to byl, ale jelikož si usmyslel, že to byl prostě motorkářský děvkař a sobec, který o rodinu nikdy nestál, vypěstoval si vůči němu určitý blok.
Polobožská krev mu začala dělat opravdové problémy až po nástupu na základní školu. Díky dyslexii absolutně nezvládal i jen základy a porucha pozornosti mu na doučování zrovna dvakrát nepomáhala. Naopak. Po vyučování sice zůstával často ve škole, ale ne kvůli doučování - kvůli tomu, že si od ostatních nikdy nenechal nic líbit a nezřídka svou obranu přehnal. Hrdinu v sobě nezapřel už tehdy, poněvadž působil jako zastánce slabších před silnějšími. Měl kvůli tomu možná průšvihy, ale aspoň kvůli tomu, že si dobíral silnější, ne slabší. Dobře, nedělejme z něj zase matku Terezu - dobré známky z nerdů kolem sebe občas musel prostě vymlátit. Vždy záleželo spíš na tom, jak moc se před ním kdo třese, když projde kolem. Než dovršil deseti let, stihl vystřídat hned pět, z toho dvě zvláštní. Právě po nástupu na tu pátou se stalo něco dost divného. Zrovna týden po nástupu učitelka historie záhadně zmizela a nahradila ji nová. Vysoká tmavovlasá žena, snad i docela hezká, jménem Danielle McCormicková. Nikdo ze třídy nepamatoval, že by je učil někdy někdo jiný, pouze jeho maličkost byla naprosto vedle.
V den, kdy nastoupila nová učitelka se kolem něj strejda Bernie začal motat častěji a častěji. Ryan by přísahal, že viděl v očích rodinného přítele dokonce i obavy. Obavy s později oprávněným opodstatněním. Paní McCormicková si Ryana nechala po škole poté, co vytáhl gumu z trenek o rok staršímu cvalíkovi. Ten den v opuštěné třídě tmavovláska vycenila ostré tesáky a pokusila se ostrými drápy připravit Ryana o život. Naštěstí v tu chvíli vrazil do dveří strejda Bernie s opravdickým mečem v ruce. Kulhavému muži během boje s učitelkou dějepisu spadla chodidla a místo nich… ano, i po několika mrknutích tam byla kopyta. Empúsa satyrovi způsobila značné problémy, nicméně svůj boj prohrála. Kozlovi s mohutným afrem se podařilo příšeru vážně zranit nohu a s napadeným polobohem utéct zpět domů. Bernie řekl Ryanově mámě o incidentu s empúsou. Řekl, že když si ho našla první příšera, je jen otázkou času, než ho vystopují ostatní. Je čas přestěhovat se do tábora. Ještě ten den mu máma zabalila věci, rozloučila se a nechala Bernieho, aby synka odvezl na Long Island do Tábora polokrevných.
Tam se dozvěděl, že strejda není vlastně strejda a že v afru schovával rohy. Nuže, krom toho se ještě dozvěděl, co je zač. Jeho otec je mýtický bůh z Řecka, proto vyrůstal jen s matkou. Na systém tábora se adaptoval podezřele rychle, ač občas trpěl steskem po rodině. V Hermově ubikaci strávil celé dva roky. Jednou, když se konal několikátý boj o vlajku, zařadili Ryana do týmu červených. Tehdy se jeho srubu ani spojencům nedařilo a většina bojovníků byla zneškodněna těsně před územím, kde byla zapíchnuta nepřátelská kořist. Té noci ucítil, jak mu v krvi pumpuje silná dávka adrenalinu. Tělo mu začalo doslova hořet. Ucítil nový příval energie a s novým brněním, které jej dělalo imunním vůči útokům snadno porazil mnohonásobnou přesilu, načež vyrazil vstříc vlajce. Jen se jeho ruka dotkla žerdi, ucítil na sobě desítky pohledů. Ty oči nemířili na vlajku, ale přesně nad jeho hlavu. Ohlédl se, co je tam tak zajímavého, nicméně stihl zachytit jen zbytky rudého znaku, co se mu rozsypal nad hlavou jakožto znamení, kterým ho Áres prohlásil za svého syna. Ve třinácti zas potkal svou první lásku; o několik let starší, pravda, ale vodní nymfy si s věkem věru strasti nedělají. Naneštěstí ho nymfa jenom tahala za nos, což prasklo tehdy, když ji přistihl hned s několika jinými… najednou. Výsměch, potupa i zlomené dětské srdíčko zapříčinili, že od té doby něžné pohlaví viděl pouze jako maso. Nic víc, nic míň. Jenom zábava na večer.
Další život v táboře probíhal naprosto stereotypně. Učil se, jak stínat příšery, bránit sebe i okolí a zlepšoval se zkrátka v každém směru, ve kterém by se měl polobůh ohánět. Málokdy z tábora vytáhl paty - leda v létě, když chtěl navštívit mámu. V patnácti byl s několika dalšími táborníky dokonce vyslán na výpravu, jež skončila úspěšným návratem. Úspěšným alespoň v jednom smyslu a to v tom, že splnili úkol. Jeho ochránce Bernie při této výpravě zemřel, když Ryana uchránil před útokem Hydry. Dva roky na to se zúčastnil ještě další výpravy, jež se tentokrát zdržela zbytečných ztrát. Devatenáctý rok pro něj však znamenal opět obří vír sentimentality, kterou rozhodně nerozvířilo pouze povýšení na instruktora;
Během jednoho z mnoha táboráků tábor přepadla (skoro) armáda příšer, která odvedla pozornost táborníků a mezitím unesla jedno z dětí Velké trojky. Mezi příšerami byli i lykané - lidé kdysi dávno potrestáni Diem za své zvlčelé chování. Celá skupina psů byla vymlácena s určitou lehkostí… až na jednoho. Vlkodlak ho srazil na zem a zaryl tesáky do ruky, co mu Ryan vrazil do tlamy, aby před kousancem ubránil krk. Nebýt spolubojovnic - tehdy (lehce v boji překážejícího) nováčka, Lydie a Chloe, děvčete, jejíž rudá hlava září na sto metrů, nejspíš by už nežil. Tyhle dvě ho ještě tu noc zavedly na ošetřovnu a asistovaly během první přeměny, kterou naštěstí (?) přežil on i ony. O Chloe se zajímal vždy - dokonce skoro čtyři roky, no neúspěšně. Tahle zkušenost, kdy mu zachránila život ho ale nakopla k mnohem větší snaze získat její… no, srdce zrovna ne.
Migrény od lepšího sluchu, citlivý nos… jednoho by tohle dohnalo k šílenství, ale jeho skoro dvoumetrová maličkost si na takový nárůst atributů zvykla velice rychle. Mohl machrovat víc, vytrvaleji a navíc vrčet na všechny, kterým se to nelíbilo. Jasně - žádná změna od minula, jenom trochu přidal. S rapidním sestupem popularity u něžného pohlaví už zas tak dobře smířený nebyl, no co už mohl dělat? Ze zoufalosti, dluhu… říkejte tomu jak chcete, začal se kolem té již zmíněné rusovlasé zářivky motat mnohem více. Nejspíš nikoho nepřekvapí, že vývoj tohoto vztahu nebyl nic víc, než podobizna nevtipné romantické komedie. Místní děvkař zkouší své běžné triky na někoho, kdo je imunní jen za účelem povyražení, no pak v sobě probudí kdysi ztracené city poté, co děvče málem umře… asi třikrát za sebou. Chloe je první děvče, co v něm za několik let probudilo věrnost. Samo sebou, rádoby pubertální starosti nejsou to nejhorší, co ho potkalo. A nejen jeho, Gaia hrozící válkou brzy zasáhne celý tábor.
Její největší tah byl prozatím snad únos několika táborníků, mezi nimiž byla i Chloe. Ironicky přesně na jeho narozeniny se vydal spolu s několika dalšími táborníky na záchrannou misi. Ze tří unesených zachránili pouze jednu s tím, že zrzka mu vlastně zemřela… znovu. Tak či onak, výprava skončila z jistého pohledu úspěšně. Škoda jen, že Gaia neplánuje nechat tábor usnout.

Vedení tábora se spojilo s bohy v úmyslu přichystat svým dětem párty na uvolnění po všech těch stratech, které posledně prožili. Naneštěstí a samozřejmě zcela překvapivě, i tato akce se zvrtla v jejich neprospěch. Po teleportaci z hlavní budovy do neznámého lesa se jim zjevili římské protiklady řeckých bohů (a titána), kteří jim oznámili, jak se to ve světě má za deset let. Táboru byli svěřeny dvě děti v pubertě, které myšlenku bohů nečekaně rozvrhli. Každému přítomnému prozradili kus toho, co je v jejich realitě čeká, ale… je jeho osud vážně pravdivý? Co bude si musí přeci jen zjistit sám.

Amethyst Sienna Terragorn

22. dubna 2015 v 18:48 | Lex |  Profily
Věk: 17

FC: Nina Agdal

HRÁČ: Peps

Amethyst je už na pohľad veľmi zaujímavá osoba. Všetko to začína jej úctyhodnou výškou, ktorá dosahuje približne 176 centimetrov. To však nie je všetko. Vďaka pravidelnému športovaniu a zdravej strave je veľmi štíhla, no jej postava je zároveň pevná a zaoblená na tých správnych tvaroch. Žiadne ženské črty jej teda nechýbajú, a teda nepôsobí až príliš vychudnuto. Jej pokožka má jemný bronzový nádych, v zime je o niečo svetlejšia, no v lete dokonca chytá až karamelový odtieň. Slnečné lúče sa podpisujú aj na jej vlasoch. Tie majú svetlohnedú farbu, no počas slnečných dní sa z nich stáva akási pieskovo blond. Siahajú jej približne do polovice chrbáta, väčšinou sú rovné a takmer vždy ich nosí rozpustené, pretože skvelo kontrastujú s jej orieškovo-hnedými očami, ktoré sú ukryté pod vejármi hnedých rias, ktoré si občas zvýrazní riasenkou. Nos má úplne obyčajný, ani veľký ani malý a pery tak akurát, ani príliš plné, no ani príliš tenké. Často sú roztiahnuté do úsmevu a odkrývajú tak dva rady bielych zubov.

Amethyst, alebo Methy, ako ju zvyknú volať priatelia, je veľmi aktívna osobnosť. Nikdy ju nebavilo posedávať doma a nič nerobiť, už od mala bola veľmi akčná a svoj čas najradšej trávila vonku, úplne najradšej niekde pri mori, jazere či len tak na pláži. Veľmi si obľúbila plávanie, behanie, no aj o niečo pokojnejšie prechádzky a dlhšie túry. Samozrejme, najšťastnejšia je, keď má pri tom nejakú spoločnosť. Am je veľmi spoločenský typ človeka, je veľmi komunikatívna a inteligentná, rada rozoberá veci, nad ktorými jej rovesníci ani neuvažujú. Snaží sa mať všeobecný prehľad o všetkom a veľa sa vzdeláva, pretože ju baví vedieť viac, ako vedia ostatní. Dá sa povedať, že je veľmi priateľská, no závisí to od daných ľudí. Nikoho neodsudzuje vopred, no pokiaľ sa s niekým spozná a daný človek u nej vzbudí dojem toho, že je hlúpy, márnotratný, panovačný či príliš namyslený, druhú šancu už u nej pravdepodobne nedostane a ešte to od nej dostane aj pekne vyžrať. V takýchto situáciách sa totiž vyžíva v sarkastických narážkach a jej milý úsmev ide bokom. V konečnom dôsledku je ale aj veľmi úprimná a nerobí jej minimálny problém povedať to, čo si myslí, a takmer nikdy to nebalí do cukrovej vaty. Môže teda pôsobiť ako jemná a delikátna dáma, no vie sa zvrtnúť do pozície nahnevanej fúrie, ktorá si nikým nenechá skákať po hlave.

Methy sa narodila ako prvé a posledné dieťa svojej matky - modelky. Josephine bola veľmi uznávaná a známa, predvádzala na prehliadkach mnohých známych módnych návrhárov, no potom pomerne nečakane otehotnela. Musela sa teda stiahnuť zo scény a pravdou bolo aj to, že sa za to sama nenávidela. Byť modelkou ju napĺňalo a bol to jej sen, a preto sa rozhodla dať svoju dieťa na adopciu. Keď sa Amethyst narodila, od svojej vlastnej matky si odniesla len svoje meno. Našťastie sa dostala do výnimočnej adoptívnej rodiny Terragornovcov, mladých manželov ktorý nemohli mať deti. Tí jej dali jej druhé meno - Sienna, ktorým sa ona sama predstavuje oveľa radšej ako svojim pôvodným Amethyst. Keylin Tarragornová vedela, že jej adoptívna dcéra bude výnimočná hneď, ako sa u nej začali prejavovať prvé náznaky poruchy pozornosti a dyslexie. Aj ona sama si tým totiž prešla, keďže aj ona bola polokrvná a prežila istý čas v tábore. So svojím manželom sa však o ňu aj naďalej starali a keďže im veľmi prerástla k srdcu, o všetkom jej povedali až na 16 narodeniny. Vtedy jej dali na výber - buď zostane s nimi, alebo pôjde do tábora. Methy svojich adoptívnych rodičov naozaj úprimne ľúbila, no rozhodla sa vyskúšať život v tábore, zistiť o sebe viac, naučiť sa nové veci a spoznať ostatných, ako ona, a tak ju tam rodičia odviezli asi týždeň po jej šestnástich narodeninách.

Sirius Rivera

21. dubna 2015 v 21:41 | Lex |  Profily
Věk: 13

FC: Dylan Schmid

HRÁČ: Nath

Schopnosti: Aerokinesis

Díváte se na pomenšího chlapce, jehož obličej je jemně řezaný. Pleť je docela dost světlá, na druhou stranu se opálí i při jarním sluníčku, tudíž ta světlost příliš dlouho nevydrží. Oči mají tvar mandlí. Jejich odstín se pohybuje někde mezi kalně zelenou a bouřkově šedou. Zorničky jsou poněkud větší, než je u většiny lidí obvyklé. Řasy, jež oči rámují, mají černou barvu což je vzhledem k odstínu vlasů úplně normální. Nijak zarostlé obočí, které se nad dvěma bouřkovými dominantami klene, se často ztrácí v hustém chumlu vlasů. Slovo hřeben asi do jeho slovníku nepatří, a jestli ho používá, tak možná krátce ráno. Kadeře stejně neustále trčí do všech světových stran, pokud to někomu vadí… Ignoruje to. Přejděme, ale níž - k nosu. Je úplně obvyklý a na rozdíl od nezvyklé barvy očí, nezajímavý. Není to žádná skoba a ani se na něm nenachází stopy po zlomení. Rty jsou světlounce růžové asi jako plátky růže, ne moc plné. Často se stáčejí do úsměvu, čímž na svět vykouknou koutky. Tehdy vypadá tak trochu dětsky. Jak už jsem zmiňovala, Sirius není žádný kolos. Sice je to samá ruka, samá noha z davu svou výškou nevybočuje, kdybych to měla převést na centimetry, měří asi takových 156 centimetrů a k tomu není zrovna přiměřená VÁHA. Tím nechci říct, že je plnoštíhlý. Je hubený, ne žádné vyžle, v každém případě doufá, že během pobytu v táboře zesílí. Už teď má smysl pro rovnováhu a po stromech se dokáže pohybovat rychle, beze strachu, že spadne. Ohledně stylu oblékání… Není nikterak vybíravý. Obvykle navlékne první, co najde ve skříni. Na rozdíl od většiny kluků, kteří pobíhají na veřejnosti pomalu nazí… Nenapodobuje tu módu, které spousta individuí říká "drsná". Když to shrnu, jeho outfit tvoří různé mikiny, rifle a tenisky. Většinou ho můžete zahlédnout v nějakém tričku s potiskem lebky z Pirátů z Karibiku. To je jeho oblíbený film. Jinak trička s potisky moc nemusí a nezkoušejte ho navléknout do košile. S tímto formálním oděvem opravdu kamarádi nejsou. Do arény, hlavně díky křehké konstrukci nosí především koženou zbroj.

Sirius je takový… nepodařený experiment a to hlavně z toho důvodu, že po charakterové stránce se moc nepodobá svým nevlastním sourozencům. Čím, ale začít? Jak ho představit? V první řadě je vcelku komplikované ho zaškatulkovat. Je to taková míšenina introverta a extroverta. Nálady jsou proměnlivé jako aprílové počasí. Často se k vám tedy chová hnusně jen z toho důvodu, že se špatně vyspal a vy s jeho momentálním rozpoložením nemáte moc, co do činění. I přesto se jen těžko dá doopravdy vytočit, pokud se o to snažíte, musíte ho znát opravdu dobře a vědět, co ho pořádně ranní. Pak samozřejmě musíte počítat s tím, že vás slovně odpálkuje. On je tak… Má své dny, kdy mluví opravdu hodně a pak ty dny, kdy z něj jen stěží dostane jednoslovnou odpověď. Ovšem pokud do něj začnete rýpat, obvykle se bude bránit. Je vcelku netrpělivý a to je v jeho případě hlavní kámen úrazu a největší chyba v případě tohoto poloboha. Tato netrpělivost se nejvíce otiskne na jeho vynálezech, skutečně, Sirius je nadějný vynálezce jen… No má vcelku velký zlozvyk opomíjet maličkosti, takže ona věc teoreticky funguje, ale v praxi už to vypadá trochu jinak. Proto se u něj jeho známý často obávají vět "Mám plán!" a "Věřte mi, mám to pod kontrolou." Tyto fráze používá i v případě různých akcí. I při této příležitosti je ostatní nemají rádi, jelikož Sirius má skvělý talent na ohrožení sebe, ostatních i úspěchu výpravy… To, ale přijde časem. I přes ty drobné odchylky a nesrovnalosti má v genech jako takovou schopnost skvělé vůdcovství, ačkoli na to ještě nepřišel. Jak je vidět výše, není dobrý taktik, od toho tu jsou děti Athény. Jeho taktika je tedy jednoduchá - zkrátka a dobře bude improvizovat, a pokud to vyjde, bude to super a jestli ne, zří několik protažených ksichtů. Ačkoli není zatím nijak moc svalnatý a vysoký, většina osob z něj tuto část jeho charakteru zkrátka a dobře vycítí. Asi bych měla zmínit, že Sirius není tak úplně čistý Řek, sice zapadá, ale spousta individuí má s touto jeho "jedinečností" problém. Velké plus v aréně a to i při vcelku křehké konstrukci jeho těla je až neuvěřitelně velká houževnatost a pro děti jako on (děti Dia) netypická paličatost. Nesnáší ten pocit bezmoci, kdykoli je poražen. Proto často bojuje, až když to už nejde a musí ho nést na ošetřovnu. Mezi ty méně žádané vlastnosti jeho maličkosti patří například arogance, lehkovážnost a sobeckost. Má chvilky, kdy nekouká napravo, nalevo a všechny a všechno má u pr… v paži. Jak je to ohledně mezilidských vztahů? Neví, s kým se přátelí víc, jestli s děvčaty nebo s chlapci. Časem by, ale chtěl potkat jednoho pravého a nejlepšího kamaráda, takovou spřízněnou duši, u nějž by věděl, že mu bude za jakýchkoli okolností krýt záda. A… Nebude mu neustále předsouvat jeho smíšený původ… Děvče zatím nemá a ani mít nechce, aspoň to tedy tvrdí. Těžko říct, zda je to pravda.

Sirius pochází, stejně jako spousta dalších polobohů z Ameriky. Kam mu paměť sahá, vždy žili v Kostarice, i když často střídal školy díky těm… průšvihům, což je velmi slabě řečeno. Stále však žily v té vyhřáté přímořské zemi. Se svou matkou příliš dobré vztahy neměli, aspoň tedy ne tak dobré, jak by měl mít rodič s dítětem. Začalo to vlastně už tehdy, když se chlapec narodil. Theresa, jeho máma a jen tak mimochodem herečka a modelka, nemohla vystát to škvrně, které ji na čas připravilo o její milovanou kariéru. Vlastně mu vyčítala už to, že žije a dýchá. Sirius byl, ale moc malý na to, aby to spílání úplně chápal, takže tohle na něm přílišné stopy nenechalo. Od máti byl odstaven dřív než je obvyklé a tím se vlastně rodinné poměry zklidnily. Do školky nechodil. Vychovávalo ho spousta chův, kamarády si našel možná tak mezi dětmi podřízených své maminky, jež ho měla, poté, co se s ním vídala párkrát do měsíce, ráda. Už na ni nebyl závislí. Omlouvala ty "drobné" problémy, které natropil už v předškolním věku, jelikož zhruba tak věděla, s kým toto zvláštní dítko měla. Když bylo Sirimu šest let, kromě toho, že nastoupil do školy, si jeho máma našla nového partnera. Byl to taky herec a Sirius ho moc rád neměl. Chtěl svého vlastního pravého tátu. Jediné, co z maminky vypáčil, byla informace, že se s ním potkala na předávání ceny Miss in the World. To však malému chlapci ani v nejmenším stačit nemůže. Zvlášť, když se ve všem rád vrtá jako Sirius. Úspěchy ve škole se nedali rozhodně nazývat hvězdnými. Vzhledem k tomu, že měl neuvěřitelně velkou dyslexii a hyperaktivitu, kromě toho podezíral třídní učitelku z toho, že má oslí kopyto. Jaké bylo překvapení, když ji v pracovních činnostech tak trochu upravil vzhled… To letadlo fungovalo, ale ovládání se maličko vymklo kontrole a… Učitelka měla rázem fungl nový sestřih ala holá hlava. "Vždyť jste těch vlasů měla jen asi dvacet…" Bránil se tehdy Sirius, nedalo se však nijak zabránit tomu, aby se ho raněná učitelka nepokusila sežrat. Povedlo se mu nějakým zvláštním způsobem podjet pod lavicemi až k oknu a o vše ostatní se postaral blesk. Učitelka se změnila ve zlatý prach. To byl první z malérů, které, ho čekali na škole. Vystřídal jich už spoustu, co bylo zvláštní, jeho máma mu vždy řekla: "Ty za to nemůžeš… To tvůj otec." Zlom nastal, když dovršil třinácti let. Byli s třídou v divadle, hráli muzikál, jehož námět byl Hérakles a jeho činy. Nechápal, jak je možné, že toho Kolchidského býka viděl jen on a Robin, spolužák a jak se později ukázalo, satyr. Vše Siriusovi vysvětlil. A i kdyby chlapec nechtěl, museli utéct před obludou. Ztratili se v davu. Robinovi se monstrum povedlo zabít až před dveřmi Siriusova domova, velké vily. Sirius měl čas sbalit si jen to nejcennější a spolu s Robinem Zamířili do jakéhosi tábora. Cestu tam Sirius, ačkoli nechtěl, prospal v bezvědomí po střetu s potvorou, která ho přepadla na záchodcích. Nebyla tak silná, tudíž stačilo ji omlátit o stěny, přičemž sám padl do bezvědomí.

Erik Chace

21. dubna 2015 v 21:19 | Lex |  Profily
Věk: 17

FC: Lucas Till

HRÁČ: Nocturnal

Schopnosti: Necromancis - Geokinesis

Erik měří okolo 165cm rozhodně není nijak velký. Na první pohled se může zdát že je pěkné tintítko, ale zdání klame nenechte se nachytat. Na krku má přívěsek který nikdy nesundává jelikož je to jediné co mu zbylo po matce. Vždy má na sobě aspoň jeden kus černého oblečení má to pár důvodů. Je to jedna z jeho oblíbených barev, ale hlavně nevidí důvod proč by měl být oblečen jako pestrobarevný papoušek. Jeho oči jsou modré, nejsou ale čistě modré spíše jsou takové kalné skoro jako by přecházeli do šedivé. Vlasy má barvy blond nedá se však říct že by byl špinavý blondýn ani však jaksi čistý blondýn v tomhle je tak mezi.

Není zrovna přátelský typ spíše je arogantní a nepříjemný. Ke každému se ze začátku chová nedůvěřivě a odtažitě, a málo komu důvěřuje...je prostě uzavřený.. Jinak je velmi soutěživý a velmi rád bojuje, a nebo trénuje ovšem preferuje spíše to že se raději učí sám. S prominutím dámy a pánové, ale jemu je jedno co si o něm myslíte. Nechá se snadno vyprovokovat, ovšem pak se s vámi popere a vy z toho jen tak nevyjdete. Ovšem pokud to s ním vydržíte bude spíše kamarád který se vás zastane kdekoliv. Když umře někdo koho zná několik dní nepromluví a radši bývá sám aby si to urovnal v hlavě. Nemá rád překvapení a pokud bude muset dá vám to patřičně najevo. Málo věcí ho zajímá, ale pokud ho něco doopravdy zaujme má mnoho otázek a to už jen tak pusu nezavře.

Žil s pouze se svou matkou a když se jeho matka snažila o nějaký kontakt s ostatní lidmi skončilo to většinou neúspěchem protože se vždycky matka snažila aby našla Erikovi nějaké přátele, nešlo to jelikož se vždy Erikovi prokázala agresivní povaha a matka to nakonec vzdala. Erik žil skoro normální život ve škole se naučil číst psát a další věci. Jediní s kým se skamarádil byl jeden kluk (satyr) ty dva byli nerozluční. Sice se Erikovi zdálo divné jak s ním mohl vydržet, ale nechal to být. A pak se to stalo když se vracel s mámou domů napadla je nějaká příšera mámu zabila ovšem máma mu stihla dát přívěsek pak už ho ten kluk odvedl co nejrychleji pryč příšera si jich zřejmě nevšimla. Kluk mu skoro všechno vysvětlil , a jistě nebudete překvapeni když to Erik ze začátku odmítal přijmout avšak nakonec byl odveden do tábora polokrevných.

Adelaide Whiteman

21. dubna 2015 v 19:43 | Lex |  Profily
Věk: 18

FC: Emilia Clarke

HRÁČ: Aci

Schopnosti: Visionis - Vitakinesis - Photokinessis - Art

Adele je děvče, co se svou výšku ideálně zapadá do věkového průměru. Možná pár lidí převyšuje, možná je menší než někteří lidi, ale pořád je v tom průměru, takže výška rozhodně není to, kvůli čemu by jste si jí měli všimnout poprvé. Postavu má tak akorát, ani vyhublou, ani tlustou, a to se nikdy nijak extrémně nevěnovala žádnému sportu. Její pokožka je doopravdy závislá na počasí, jelikož přes zimu je bílá jako křída a přes léto se řadí mezi pěkně opálené dívky. Když se přesuneme k detailům, začneme pravděpodobně od hlavy. Hlavu má oválnějšího tvaru s vystouplou bradou. Celá její tvář je bez pupínků, které trápí většinu dívek jejího věku, ona je ta šťastná výjimka, které se tyto problémy obloukem vyhýbají. Její trošku baculatější tvářičky jsou náchylné na rudý odstín, takže když ji potkáte, dost často bude mít rudé tváře. Dominantou tohoto obličeje jsou oči mandlovitého tvaru a s prazvláštní barvou, obzvlášť proto, že záleží na úhlu pohledu a slunečním světle. Při normálních příležitostech jsou její oči šedé jako zamračená obloha těsně před bouřkou, ovšem okraje jí přestupují do světle modré barvy a kolem zornice má hnědo-zelené proužky, které se dají objevit stěží. Ty modré okraje způsobují, že její oči někdy vypadají čistě modře, což ie doopravdy jenom klam - hříčka světla a stínu. Oči lemují husté, ale krátké řasy, které vylepšuje řasenkou. Mezi očima se zvedá a dále postupuje širší, ale menší nos. Pod ním se nachází růžové rty, přičemž dolní ret je samozřejmě plnější než ten horní. Kolem obličeje jí plynou tmavě hnědé, což je samozřejmě přírodní barva. Sice se vždycky chtěla nechat obarvit, no pokaždé jí někdo přesvědčil, aby to neudělala. Vlasy má od přírody spíše rovné, ovšem čím je starší, tím se jí začínají vlnit vlasy (pravděpodobně to bude těmi experimenty). Vždy se jí líbily kudrnaté a vlnité vlasy, které chtěla a pořád chce mít, takže často dělala nejrůznější experimenty, jak nejlépe zvlnit vlasy. Naprosto jí nejde do hlavy, jak si někdo s vlnami ve vlasech může ty vlny žehlit. Skoro vždy její krk zdobí nějaký drobný přívěšek, kterých má požehnaně. Když už jsme u těch šperků, dost často na ni uvidíte, krom řetízků, náušnice, ovšem prstýnky na své prsty nenavléká vůbec, protože jí jsou na prstech nepříjemnou zbytečností. Ano, až se bude vdávat bude to dost problém, ale to je daleká budoucnost. Když se přesuneme dále, narazíme už asi jenom na její vkus na oblečení. A to je ta nejzajímavější věc, jelikož si vezme snad skoro všechno. Doopravdy na ní uvidíte košile, svetry, tílka, trička, mikiny, topy, šaty i sukně. Tedy jediná věc, co na ní nikdy neuvidíte jsou zvonové kalhoty, to doopravdy nikdy. I v případě nouze by raději byla jenom v kalhotkách než ve zvonáčích. Oblečení vybírá prostě dle nálady, příležitosti a počasí, to je tak to, co se o jejím vkusu dá říct. Možná ještě to, že je pro ni důležité, aby se v oblečení cítila pohodlně. Kdyby vás zajímalo, co obouvá na nožky, bude to obsáhlá odpověď, protože nosí tenisky všemožných značek i neznaček, balerínky i boty na podpatky ve všech podobách, od klínku k jehlám.

Adele je velmi složité děvče s obtížným charakterem, který vyhovuje málokomu, jelikož se dělí do několik celků a málokdo vydrží celý ten charakter. Na pohled je to usměvavé děvče, které se rádo baví s každým a nemá problém začít konverzaci. No, to druhé je doopravdy jen domněnka. Ona není ta osůbka, co dělá první krok, ovšem v konverzaci pokračovat bude, jenom aby nebylo ticho. Když narazíte na dobré téma, umí být ukecaná, tedy, ukecaná je, i když nenarazíte na dobré téma. Často plácá nějaké nesmysly nebo blbosti, nad kterými se člověk zasměje, nebo spíše se zasměje nad tím, že je tak pitomoučká. Samozřejmě není pravda, že by byla nějak extrémně pitomá, chytrá je tak průměrně, možná trochu víc, jenom to nerada dává znát. Snaží se vycházet doopravdy s každým, protože nemá ráda, když jí někdo nemá rád. Ten pocit jí je proti srsti, takže se snaží být přátelská a nápomocná na všechny. Ovšem to není vždy možné, protože rozhodně není taková na lidi, kteří jsou hnusní na ni. Je docela lehké jí využívat, ovšem když si toho všimne, nepřejte si ji. A že si toho umí všimnout, ovšem nějakou dobu to trvá. Je strašně nerozhodná a pořád svoje rozhodnutí mění. A když už, neumí se rozhodovat správně a dost často její rozhodnutí někomu ublíží, ať už v ten moment a nebo mnohem déle v podobě následku jejího rozhodnutí.. Ještě k tomu je strašně netrpělivá a doopravdy chvíli na místě nevydrží. Mezi její další záporné vlastnosti patří její psychická labilita. Doopravdy jí skoro všechno rozhodí, přičemž můžete čekat dvě reakce. Buď se projeví její cholerická osobnost, která na vás bude drzá a bude vás pravděpodobně mlátit, a nebo se projeví její melancholická strana, která se mlčky odebere pryč, někam, kde o všem popřemýšlí. Jako správný melancholik má i ona svůj vlastní svět, kam utíká schovat se před realitou, a i ona trpí často krátkou "depresí". Během těch "depresí", nebo tomu říkejme třeba extrémně smutné náladě, jí rozbrečí téměř cokoliv, přemýšlí nad celým svým životem, nad tím, co udělala, se ke všem chová protivně, jedovatě a prostě dost hnusně. Vlastně protivná či jedovatá umí být i v moment, kdy prostě nadhodíte nevhodné téma, které je jí nějak nepříjemné.. Když jí tahle smutná nálada přejde, obvykle se za to všechno stydí, přesně proto se v období "depresí" uchyluje pryč od společnosti. Samozřejmě to vede k tomu, že je náladová jako jarní počasí, ale svoje nálady dovede jakž takž ovládat. Mezi její nejhorší zápory patří fakt, že neumí přiznat prohru, že se zmýlila a podobné situace, což dost často naštvává její přátele. Ještě k tomu má takovou tendenci se pořád na něco vymlouvat, a tím unikat přiznání omylu či podobných negativních věcí. Doopravdy snadno jí vyprovokujete k hádce i o té sebemenší blbosti, za kterou si ovšem bude stát, protože je paličatá jako mezek. Doopravdy hádky nemá nějak v lásce, ale prostě její paličatost jí často brání sklopit ocas a odejít, takže se prostě začne hádat. Občas může působit, že je na lidech nezávislá, ovšem není to tak úplně pravda, protože je to jenom taková maska, kterou používá před tím, aby jí někdo ublížil. Má strašně ráda nějakou zábavu, akce a podobné věci, ovšem najdou se i dny, kdy si raději sedne ke krbu s knížkou a horkou čokoládou v ruce. Ona sama není ráda vůdcem nějaké skupiny, ovšem má někde v povaze tím vůdcem být, protože lidi jí už odjakživa trochu následovali, ani ona neví proč. Podřídit se někomu jí problém trochu dělá, ale dokáže to, když chce. Jedním z jejích největších problémů je fakt, že má problémy řikat "ne". I přesto, že "ne" řekne, pořád je lehké nějak jí uchýlit k tomu "ano". Jak už bylo zmíněno, snaží se bavit s každým, no aby jste se stal jejím dobrým kámošem to taky není tak těžké, protože stačí, když si máte o čem pokecat. Samozřejmě plusové body se dají získat vždy, hlavně různými sladkostmi. Ano, uplácet sladkostmi se nechává a ráda. Ovšem aby vám doopravdy pořádně začala důvěřovat a svěřovat nejtemnější části její mysli, to už chce dost času a námahy, kterou moc lidí nemá. Ovšem těmto lidem je neskutečně loajální a má je nade vše ráda, dala by za ně život a nikdy o ně nechce přijít, protože si jich váží za to, že vydrží všechny její nálady. Jakoukoliv zradu nese těžko, ovšem umí odpustit, pokud jí na tom člověku opravdu záleží. Ona sama nerada ubližuje lidem, proto dost často utlačuje svoje potřeby vůči jiným, ale na druhou stranu se jí to ne vždy daří a potom prostě ublížit musí.. Je strašně empatická vůči svým přátelům a dost často třeba i nepřátelům, nejraději by každému pomohla, ale ne každý si od ní pomoct nechá. Často funguje jako taková vrba, ale i ona má potřebu se vyzpovídat, takže kamarády, kteří ji mají jenom jako vrbu, se snaží držet si od těla.

Adelaide se narodila v menším městečku, takový spíš už venkov než město, v Řecku. Ovšem nikdy si nemohla stěžovat. Od dětství se o ní staral její matka Juliana, která pracovala v cestovním ruchu. Od dětství se učila řečtinu i angličtinu, jelikož Juliana pracoval pro americkou agenturu, takže byla angličtina potřebná i pro Adele. Juliana a Adele bydleli v přístavbě u její mámy. Tato žena strašně ráda Adele vyprávěla řecké báje, možná věděla-tušila, co je Adele zač.. Juliana byla pořád v práci a na malou Adele neměla skoro vůbec čas. Když měla jít Adele do školy, měla zrovna Juliana cestu do ameriky. Adele to mrzelo, ale chápala to a tak to matce nevymlouvala a zůstala s babičkou, se kterou se jí dařilo dobře. Ovšem po několika měsících přišel dopis i s letenkou, že Adele letí do ameriky, protože tam má Juliana lepší pracovní pozici. A tak si Adele musela zabalit a v šesti letech se poprvé proletěla letadlem. Ovšem babička jela s ní, za což byla malá Adele neskutečně ráda. Letadlo je bezpečně dopravilo do ameriky, ale když šly na záchod, potkaly se s divnou ženskou. Jakmile každý zašel do kabinky, žena zaútočila na Adele. Naštěstí někdo začal otevírat dveře, takže se žena polekala a v okamžiku zmizela. To babičku polekalo ještě více, než Adele, protože babička už začínala tušit, co je Adele zač. A proto okamžitě jely do města za Julianou. Adele poslaly do pokoje, aby si vybalila a babička vedla dlouhou diskuzi s Julianou. Adele nikdy neviděla, že by se ty dvě hádaly, ovšem v ten den to bylo jiné. Nelíbil se jí pohled na to, jak se hádají, a tak si raději lehla a spala. Babička se snažila přesvědčit Julianu, aby odvezla Adele někam do bezpečí, protože už o ní začínají vědět, ovšem Juliana vzdorovala a nechtěla se Adele vzdát. A tak babička odjela zpět na venkov s nepořízenou, zatímco Adele zůstala doma s Julianou. Ve škole se jí moc dobře nedařilo, protože věčně nedávala pozor a nebo usínala. Ani se spolužáky se jí nedařilo, takže se začínala stahovat sama do sebe a svého vnitřního světa. Často si představovala život, kdyby patřila do řecké mytologie, no nikdo její přání nechápal. Ze školy musela hned domů, nařízení od mámy, které vždy respektovala. Od doby, co na ni v sedmi letech zaútočila ta žena (harpyje) se do jejích třináctých narozenin nic nestalo, takže Juliana povolila v ostražitosti. A několik dní před jejími narozeninami se útok opakoval. Adele měla zůstat po škole, nic neobvyklého, ovšem když do třídy přišla učitelka, rovnou se přeměnila na harpyji. Adele měla jediné štěstí v tom, že se tam objevil jeden její spolužák a harpyji zabil. Jmenoval se Matthew a začal jí vysvětlovat všechno o Táboře polokrevných. Adele tomu odmítala uvěřit. Jak by mohl existovat svět, o kterém vždy snila, bez toho, aby si toho všimla. Když se jí Matthew pokusil odvést do Tábora, utekla mu a běžela rovnou za matkou. Adele jí všechno pověděla a čekala, že jí matka uklidní, že je to výplod její fantazie, ovšem to se nestalo. Místo toho se u nich doma objevil Matthew a zdálo se, že se s Julianou zná. A pak začala vysvětlovat Juliana, vlastně dost opakovala slova Matthewa. A i když Adele nechtěla, došla si zabalit nejdůležitější věci a spolu s Matthewem se vydala do Tábora polokrevných. Oba se tam dostali v pořádku, ale po příchodu do Tábora se Matthew vytratil a ona zůstala sama, v cizím světě.

SEZNAM FACE CLAIMŮ

21. dubna 2015 v 10:58 | Lex

FACE CLAIMY

Pokud nevíte jaký FACECLAIM zvolit klikněte na tento odkaz.

Seznam zabraných postav (Pravá jména osobností)
Pro rychlejší hledání můžete kliknout na F3 a vepsat jméno.

A - Anthony Gasteliere, Andrej Pejic, Amanda Seyfried, Ashley Benson, Astrid Berges-Frisbey
B - Barbara Palvin, Booboo Stewart, Ben Barnes, Brant Daugherty
C - Candice Swanepoel
D - Dylan Schmid, Daniel Sharman, Danielle Campbell, Dougie Poynter
E - Emilia Clarke, Emily Rudd, Ebba Zingmark
F - Francisco Lachowski
G - Gaspard Ulliel
H - Holland Roden, Halsey
CH - Christian Cooke
I -
J - Jackson Guthy, Jack Harries, Julian Morris, Jensen Ackles, Joshua Anthony Brand
K - Kate Beckinsale, Katie McGrath, Karen Gillian
L - Lucas Till, Lindsay Hansen, Lee Hong Ki, Laura Ramsey
M - Magdalena Zalejska, Max Irons, Maisie Williams
N - Nina Agdal, Nina Dobrev, Nico Tortorella, Naya Rivera, Nick Bateman
O -
P -
R -
S - Susan Coffey, Steven R. McQueen, Sophie Turner, Saorise Ronan
T - Taissa Farmiga
U -
V - Valerie Poxleitner
W -
X -
Y -
Z - Zendaya

Pravidla

19. dubna 2015 v 22:55 | Arte/Lex


Och, vítej zbloudilý cizinče. Vítám tě na území tábore, kde není nic normální. Asi se ptáš, jak je vůbec možné, že jsi tady. Odpověď je dosti jednoduchá. Jeden z tvých rodičů, kterého jsi tak dlouho neviděl je bůh. Proto vás když jsi byl malý/malá opustil.
Teď jsi asi tady, možná už ses dozvěděl, že tu nejsou jen polobohové - tak se říká vám.
Pokud tě sem přivedl tvůj kamarád tak je s největší pravděpodobností satyr. Co, že to je? Mmmhmm napůl člověk napůl kozel.
Obyčejní smrtelníci ale náš tábor vidět nemohou, jim je ukazován jako jahodová farma, když sem náhodou příjdou.






Každý měsíc se pořádá boj o vlajku, co to je? To se
dozvíte až příjde ten správný čas. Můžete se zde zaregistrovat jak za poloboha, který má řeckého boha jako rodiče (Zeus, Poseidon, Hádes, Athéna - limit jejich dětí je bohužel omezen), tak třeba za instruktora. Polobohové můžou mít mazlíčky.
Každý večer zde probíhá táborák, při kterém děti vhodí do ohně dary pro své božské rodiče, mnohdy to bývají nejlepší kousky z jejich jídla




Sruby

19. dubna 2015 v 19:35 | Artý/Lex


O nás

19. dubna 2015 v 19:30

Znáte to. Neustále vás vyhazují ze školy a máte špatné známky. To není zdaleka důležité, jak pro někoho. Určitě vám písmena "létají" po stránce či se přehazují? Přesněji řečeno trpíte dyslexií a jste neustále hyperaktivní? Nejste jediní. Na světě je jich mnoho jako jsou vy. Nejste divní, ale výjimeční. Váš život je cenný a závisí na životě ostatních. Jste polokrevní. Napůl bůh a napůl člověk. Život ve smrtelném světě je pro vás nebezpečný a přímo vám hrozí smrt. Existuje jen jedno místo kde můžete být v bezpečí. Tábor Polokrevných. Zde můžete trénovat v boji aby vás nestvůry nerozcupovali na kousky. Nebudete osamocení jelikož budete s lidmi kteří jsou jako vy. Jak už bývá můžete se zúčastnit bojů o vlajky a získat svobodu od povinných prací pro svůj srub. Můžete provázet nebezpečné výpravy kde lze přijít dokonce o život, ale zároveň ukážete že jste schopní bojovníci. Tábor vede kentaur Cheirón za pomocí nižší bohyně Hébe.

Čekáme jen na vás. Na novou generaci polokrevných.